40 C 241/2024-37 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 46 089,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, ., dříve , právnická osoba, (dále také jako „Banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) jako postupitelem, nabyla pohledávku za žalovaným. Postoupená pohledávka má původ ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 23. 8. 2023, kterou Banka s žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, .cz uzavřela a na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 46 089,06 Kč s tím, že úvěr bude splacen do 30. 12. 2023. Úvěruschopnost žalovaného Banka ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž úvěry jsou poskytovány tak, aby klientovi zůstala rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji odpovídající životnímu minimu, v současnosti částce 3 410 Kč a vrácená částka ke dni splatnosti odpovídala maximálně 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Žalovaný byl současně lustrován ve veřejně databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě uvedeného Banka žalovanému úvěr poskytla, a to dne 23. 8. 2023 převodem na jeho účet č. , č. účtu, , v. s. , hodnota, . Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby Bankou i žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. Následně žalobkyně změnila svá tvrzení tak, že poskytnutý úvěr byl identifikován pod variabilním symbolem , var. symbol, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 21. 2. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z úvěrové smlouvy z 23. 8. 2023, Standardních podmínek úvěrové smlouvy a Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že Banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s tím, že Banka se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 30 000 Kč s denní úrokovou sazbou 0,4026 %. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků, tj. částku ve výši 53 879,21 splatit v měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 14. 1. 2025, 16. 1. 2025 a z 5. 2. 2025 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je účtem žalovaného, a dne 23. 8. 2023 byla na tento účet připsána částka toliko ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ke svému tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedoložila žalobkyně ničeho. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2024 a předžalobní výzvy z téhož data včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě. Další důkazy soud pro nadbytečnost již neprováděl.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel vůbec jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch toliko ve výši 10 000 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovaným nabyla. Soud byl na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, a dále k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v tvrzené výši, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj. Částka ve výši 10 000 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně odeslala výzvu žalovanému dne 20. 1. 2024 a ve výzvě žalovanému poskytla 3denní lhůtu k úhradě. Podle domněnky dojití (§ 573 o. z.) výzva žalovanému došla 24. 1. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 28. 1. 2024. Nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, a v řízení zůstal zcela nečinný, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Soud proto žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč a rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.