ECLI: ECLI:CZ:OSOP:2025:40.C.265.2024.1 Datum: 2025-02-21 Předmět: o zaplacení 15 986,65 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2399 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení 15 986,65 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2399 z. č. 89/2012)
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 15 986,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela 6. 11. 2023 prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 6. 12. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 29. 4. 2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené v žádosti, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným v žádosti, ověřené měsíční příjmy a další. Žalobkyně dále ověřila, že se žalovaný nenachází v CEE a ISIR a prověřila interní registry historie klienta. Rovněž nahlédla do databází NRKI a BRKI. Následně žalobkyně vycházela na základě souhlasu žalovaného z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), případně z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 38 097 Kč. Výsledkem popsaného procesu byl závěr, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 6. 11. 2023 v částce 7 000 Kč. Žalovaný si současně zvolil volitelné služby, na základě kterých mu vznikla povinnost hradit další poplatky: konkrétně poplatek za službu Klidné spaní 109,80 Kč a poplatek za službu Presto 165 Kč. Žalovaný na jistinu dne 16. 1. 2024 splatil celkem 9,37 Kč, poté se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto k 9. 4. 2024 smlouvu vypověděla, žalovaný je tak od 10. 4. 2024 v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná požaduje zaplacení jistiny ve výši 6 990,59 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 132,55 Kč (ve výši 1,99 % z vyplacené tranše), smluvní úrok ve výši 8 695,63 Kč (ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, poplatek Klidné spaní 109,80 Kč a za službu Presto 165 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 21. 2. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl důkaz listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, se sjednanou úrokovou sazbou 1,016 % denně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách s tím, že splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru (čerpaná částka). Žalovaný se současně zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Služba Klidné spaní (3,66 Kč denně) a služba Presto (165 Kč) nebyla žalovaným aktivována. Žalovaný sdělil žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a číslo bankovního účtu (fotografie občanského průkazu žalovaného, listina označená jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 6. 11. 2023). Na tento účet odeslala žalobkyně 6. 11. 2023 částku 7 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, (přehled bankovních transakcí žalobkyně). Žalobkyně informovala žalovaného o tom, že vypověděla smlouvu k 9. 4. 2024 pro jeho prodlení se zaplacením nejstarší splátky delší než 121 dní po splatnosti (email z 9. 4. 2024). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě (výzva k úhradě před podáním žaloby ze 3. 9. 2024 s poštovním podacím lístkem). K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila toliko vlastní metodiku a vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti, aniž by uvedená tvrzení prokázala. Z tohoto důvodu soud další dokazování neprováděl, když dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná z důvodů uvedených níže.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak tvrdila, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila nahlédnutím do databází NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, a dále že vycházela z ověřeného čistého příjmu žalovaného 38 097 Kč; k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila jiné důkazy než vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti. Soud byl přitom na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj.7. Žalovaný získal od žalobkyně částku ve výši 7 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil toliko 9,37 Kč; částka 6 990,63 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný v důsledku neplatnosti smlouvy nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně ve výzvě z 3. 9. 2024, odeslané téhož dne, žalovaného vyzvala k úhradě zesplatněného úvěru do tří dnů. Nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, a v řízení zůstal zcela nečinný, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobcem navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Výzva byla podána na poště 3. 9. 2024, podle běžné praxe musela být doručena nejpozději do tří dnů, tedy do