ECLI: ECLI:CZ:OSOP:2025:40.C.4.2025.1 Datum: 2025-03-18 Předmět: o zaplacení 18 525,06 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení 18 525,06 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012)
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 525,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela 8. 11. 2023 prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 8. 12. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 1. 5. 2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že nejprve zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovanou majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené v žádosti, čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou v žádosti, ověřené měsíční příjmy a další. Žalobkyně dále ověřila, že se žalovaná nenachází v CEE a ISIR a prověřila interní registry historie klienta. Rovněž nahlédla do databází NRKI a BRKI. Následně žalobkyně vycházela na základě souhlasu žalované z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), případně z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 19 433 Kč. Výsledkem popsaného procesu byl závěr, že žalovaná je schopna své závazky splácet. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 8. 11. 2023 v částce 7 000 Kč a dne 16. 1. 2024 v částce 1 614 Kč. Žalovaná si současně zvolila volitelnou službu, na základě které jí vznikla povinnost hradit další poplatek; konkrétně poplatek za službu Presto ve výši 330 Kč. Žalovaná na jistinu dne 19. 12. 2023 splatila celkem 14,56 Kč, poté se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto k 18. 4. 2024 smlouvu vypověděla, žalovaná je tak od 19. 4. 2024 v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná požaduje zaplacení jistiny ve výši 8 599,39 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 161,57 Kč (ve výši 1,99 % z vyplacené tranše), smluvní úrok ve výši 9 445,80 Kč (ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny), poplatek za službu Presto 318,30 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti.2. Žalovaná ve věci uvedla, že od žalobkyně na svůj účet obdržela částku 7 000 Kč a 1 614 Kč, pak se dostala do finančních potíží a přestala splácet. S ohledem na svou majetkovou situaci požádala soud o umožnění placení ve splátkách.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 3. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně.4. Soud provedl důkaz listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 10 800 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, se sjednanou úrokovou sazbou 1,016 % denně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách s tím, že splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru (čerpaná částka). Žalovaná se současně zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Služba Presto (165 Kč) nebyla žalované aktivována. Žalovaná sdělila žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a číslo bankovního účtu (fotografie občanského průkazu žalované, listina označená jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 8. 11. 2023). Na sdělený účet odeslala žalobkyně 8. 11. 2023 částku 7 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a dne 16. 1. 2024 částku 1 614 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, (přehled bankovních transakcí žalobkyně). Žalobkyně informovala žalovanou o tom, že vypověděla smlouvu k 18. 4. 2024 pro její prodlení se zaplacením nejstarší splátky delší než 91 dní po splatnosti (email z 18. 4. 2024). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě (výzva k úhradě před podáním žaloby ze 10. 9. 2024 s poštovním podacím lístkem z téhož dne). K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu předložila toliko vlastní metodiku a vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti, aniž by uvedená tvrzení prokázala. Z tohoto důvodu soud další dokazování neprováděl, když dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná z důvodů uvedených níže.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované tak, jak tvrdila, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posoudila nahlédnutím do databází NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, a dále že vycházela z ověřeného čistého příjmu žalované 19 433 Kč (ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti uvedeno se zjevným překlepem 194333 Kč); k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila jiné důkazy než vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti. Soud byl přitom na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj.7. Žalovaná získala od žalobkyně částku ve výši 8 614 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradila toliko 14,56 Kč; částka 8 599,44 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaná v důsledku neplatnosti smlouvy nabyla bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně ve výzvě z 10. 9. 2024, odeslané téhož dne, žalovanou vyzvala k úhradě zesplatněného úvěru do tří dnů. Nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, a v řízení zůstala zcela nečinná, neuplatnila