40 C 88/2025-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14 958,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , s žalovaným dne 30. 11. 2021 uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně také poplatek ve výši 10 477 Kč (představující kapitalizované úroky ve výši 5 101 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč a pojistné ve výši 1 560 Kč) a splácet poskytnutý úvěr včetně poplatku formou 52týdenních splátek po 394 Kč, poslední splátka měla proběhnout dne 29. 11. 2022. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil. Celkem žalovaný na svůj závazek uhradil 4 600 Kč. Dlužná částka se tak skládá z dlužné jistiny 8 394,23 Kč a dlužného poplatku 7 482,77 Kč, na poplatku však žalobkyně požaduje toliko 6 564,13 Kč. Od 30. 11. 2022, tj. ode dne uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky, se neuhrazená jistina úročí úrokem ve výši 29,49 % ročně. Pohledávka , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství vůči žalovanému byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinky k 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což postupitelka písemně oznámila žalovanému. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 14 958,36 (tj. dlužnou jistinu 8 394,23 Kč a dlužný poplatek 6 564,13 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 2 076,63 Kč (tj. 29,49 % ročně z 8 394,23 Kč od 30. 11. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 482,22 Kč (tj. 11,75 % ročně z částky 8 394,23 Kč od 5. 4. 2022 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 29,49 % ročně z 8 394,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a roční úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 8 394,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný poskytl v zákaznické kartě, a ověřila z žalovaným doložených dokladů. Žalovaný současně ve smlouvě o úvěru prohlásil, že poskytl úplné, přesné a pravdivé informace a je schopen dlužnou částku splatit. Následně poskytovatel zápůjčky s žalovaným uzavřel smlouvu.2. Podáním ze dne 22. 5. 2025 vzala žalobkyně žalobu, co do kapitalizovaného úroku ve výši 712,90 Kč za období od 30. 11. 2022 do 27. 9. 2023 a úroků ve výši 14,49 % ročně z částky 8 394,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zpět; proto soud ve výroku I. řízení co do uvedených nároků částečně zastavil. Žalobkyně nadále požaduje úhradu částky 14 958,36 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 363,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 482,22 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 8 394,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 394,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný dne 20. 3. 2023 písemně svůj dluh ze smlouvy o úvěru uznal a zavázal se jej zaplatit.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 6. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.5. Z listin předložených žalobkyní, a to ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 11. 2021, Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 11. 2021 vč. Smluvních podmínek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího lístku, Tabulky umoření a předžalobní výzvy z 15. 2. 2024 vč. podacího lístku soud zjistil tento skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně také poplatek ve výši 8 917 Kč a splácet poskytnutý úvěr včetně poplatku formou 52týdenních splátek po 394 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný, jeho čistý příjem činí 9 660 Kč, je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí s rodiči, další čistý příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 1 000 Kč, žalovaný má základní vzdělání a nemá jiné finanční závazky. Poskytovatel úvěru si od žalovaného vyžádal rozhodnutí o přiznání dávky z 12. 11. 2021, avšak z předložených listin nevyplývá, že by zkoumal výdaje žalovaného anebo provedl lustraci žalovaného v dostupných registrech dlužníků. S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Žalovaný na úvěr uhradil 4 600 Kč, zbývající část úvěru neuhradil. Pohledávka poskytovatele úvěru za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru svou zákonnou povinnost zkoumat řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splnil, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel vyšel z informací, jež mu žalovaný poskytl v Kartě zákazníka a dle tvrzení žalobkyně doložil rozhodnutím o přiznání dávky z listopadu 2021 (příjmy). Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí toliko 1 000 Kč a k těmto výdajům nedoložil poskytovateli ničeho. Za dané situace si měl poskytovatel jednak vyžádat spolehlivé informace o výdajích žalovaného, a současně lustrovat žalovaného v dostupných evidencích dlužníků. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně z předložených informací dospěla k nedůvodnému, resp. nepodlože