40 C 98/2025-15 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 36 540 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 12. 2024 na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) jako postupitelem, nabyla pohledávku za žalovaným. Postoupená pohledávka má původ ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2024, kterou právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, uzavřela, a na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na jeho účet č. , č. účtu, , v. s. , hodnota, s tím, že úvěr bude splacen do 24. 8. 2024. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9. 7. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 21. 6. 2024 vč. Dodatku č. , hodnota, ze dne 9. 7. 2024, potvrzení o verifikační platbě, výpisu z běžného účtu z 21. 6. 2024 a z 9. 7. 2024, a oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k úhradě vč. podacího lístku, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s tím, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 265,23 %, tj. 6 540 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr v původní výši 25 000 Kč včetně úroků splatit do 21. 7. 2024. Z potvrzení o verifikační platbě a výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 21. 6. 2024 zaslána částka ve výši 25 000 Kč pod variabilním symbolem - číslem úvěrové smlouvy a dne 9. 7. 2024 ve výši 5 000 Kč pod variabilním symbolem - číslem úvěrové smlouvy. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení ohledně toho, zda její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2025 a předžalobní výzvy z téhož data včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě. Další důkazy soud pro nadbytečnost již neprováděl.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel vůbec jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Soud byl na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je povinna tvrdit, zda její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a označit důkazy k prokázání svého tvrzení, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese břemeno tvrzení a důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj. Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch ve výši 30 000 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovaným nabyla. Částka ve výši 30 000 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení.7. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Současně se ani nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaný na svůj účet obdržel dne 21. 6. 2024 částku ve výši 25 000 Kč a dne 9. 7. 2024 částku ve výši 5 000 Kč, od následujícího dne poté měl možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdil, že by takovou možnost neměl a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinil, dostal se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč ke dni 22. 6. 2024 a jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč k 10. 7. 2024. A pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné částky povinen platit žalobkyni vždy ode dne následujícího i úrok z prodlení. Ke dni 22. 6. 2024 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 13,25 % ročně a ke dni 10. 7. 2024 12,75 % ročně. Žalobkyně přitom v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z celkové jistiny ve výši 12,75 % ročně až počínaje 25. 8. 2024. Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (dle pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena a) sazebníku 1 500 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 462 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 38 Kč.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně byla úspěšná v 82 %, soud jí proto přiznal náhradu nákladů ve výši 64 % z celkové částky 4 404 Kč, tj. 2 819 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), tj. 2 100 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t.; to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 504 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal