80 C 259/2020-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Podáním doručeným soudu dne 14. 7. 2020 domáhala se manželka vydání rozhodnutí, kterým by soud rozvedl manželství účastníků. Návrh odůvodnila tím, že manželství neplní žádné své funkce, od listopadu 2018 bydlí odděleně, manželství považuje za trvale rozvrácené. 2. U ústního jednání manželka na návrhu setrvala. 3. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. 4. V řízení bylo prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, oddacím listem, že účastníci uzavřeli manželství dne 7. 7. 2007 v obci [obec], [anonymizována čtyři slova], které je zapsáno v knize manželství matričního úřadu [obec], [anonymizováno] [okres], u obou účastníků se jedná o manželství první, oba jsou státními příslušníky České republiky, oba jsou české národnosti, poslední společné bydliště měli v [obec]. Z manželství se narodila nezletilá [jméno], [datum narození] a nezletilý [jméno], [datum narození], žádné další děti se z manželství nenarodily. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 16. 7. 2019, má soud za prokázáno, že bylo rozhodnuto o schválení dohody rodičů, dle které nezletilé děti se svěřují do výchovy matky, otec se zavázal platit výživné na nezletilou [jméno] částku 4 000 Kč měsíčně a na nezletilou [jméno] částku 3 000 Kč měsíčně, tento rozsudek platí i na dobu po rozvodu manželství účastníků. Nezletilé děti jsou se situací rozvodu rodičů seznámeny, se situací jsou vyrovnány, rozsudek opatrovnického soudu je dodržován. Účastníci spolu nežijí a nehospodaří, kdy ukončili manželské soužití zhruba v listopadu 2017, dále pak společně bydleli do listopadu 2018, kdy se manželka odstěhovala ze společné domácnosti, pak se odstěhoval i manžel, společné hospodaření ukončili zhruba měsíc před ukončením společného bydlení. Od listopadu 2018 soužití neobnovili, nikdo z nich již o to nemá zájem. Ze shodných výpovědí účastníků má rovněž soud za prokázáno, že měli problémy v běžném soužití, měli rozdílné názory na výchovu dětí, jejich výživu, měli neshody zejména ve finančním hospodaření, kdy manžel měl dluhy z podnikání, které se snažil řešit, pracoval ve dvou zaměstnáních, měli vysoké výdaje, manželka nepracovala, ohledně nezletilých dětí se vždy snažili domluvit. Postupně došlo k tomu, že spolu trávili stále méně času, každý měl svůj okruh přátel, došlo mezi nimi k odcizení. V současné době nemají zájem na obnovení soužití, oba považují manželství za rozvrácené, nikdo z nich nemá vážnou známost. 5. Dle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 3 tohoto ustanovení, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 6. Dle ustanovení § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po zhodnocení zjištěného stavu, na který soud aplikoval citované ustanovení § 755, § 756 o. z., dospěl soud k závěru, že návrhu na rozvod manželství je možno vyhovět, kdy v řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno bez naděje na usmíření, neboť účastníci spolu již od roku 2017 nežijí jako manželé, od listopadu 2018 společně nehospodaří a nebydlí. Zároveň bylo prokázáno, že práva a povinnosti účastníků k nezletilým dětem pocházejícím z manželství, byla již upravena pravomocným soudním rozhodnutím, a rozvodu manželství účastníků nebrání zájem dětí daný zvláštními důvody, jak má na mysli ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) o. z., a proto soud manželství rozvedl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 z. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy navíc žádný z účastníků na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval.