80 C 373/2022-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Podáním doručeným soudu dne 21. 10. 2022 domáhal se manžel vydání rozhodnutí, kterým by soud rozvedl manželství účastníků. Návrh odůvodnil tím, že v manželství od roku 2012 měli jiná názory na společné soužití, na trávení volného času, v květnu 2015 se manželka odstěhovala ke své matce, od té doby soužití neobnovili. 2. U ústního jednání manžel na návrhu setrval. 3. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila. 4. V řízení bylo prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, jejich oddacím listem, že účastníci uzavřeli manželství dne 9. 6. 1990 před [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo], u obou účastníků se jedná o manželství první, oba jsou státními příslušníky České republiky, oba jsou české národnosti, poslední společné bydliště měli v [obec]. Z manželství se narodily dvě děti, které jsou již zletilé, žádné další děti se z manželství nenarodily. Účastníci spolu nežijí a nehospodaří od roku 2015, kdy se manželka odstěhovala ze společné domácnosti, tímto došlo k ukončení soužití, které již znovu neobnovili. Ze shodných tvrzení účastníků má rovněž soud za prokázáno, že měli problémy v běžném soužití, ve vzájemné komunikaci, měli rozdílné názory na výchovu dětí, na trávení volného času. 5. Dle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Dle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po zhodnocení zjištěného stavu, na který soud aplikoval citované ustanovení § 755, § 756 o. z., dospěl soud k závěru, že návrhu na rozvod manželství je možno vyhovět, kdy v řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno bez naděje na usmíření, neboť účastníci spolu již od roku 2015 společně nežijí a nehospodaří, po tuto dobu vede každý svou domácnost. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 z. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy navíc žádný z účastníků na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval.