26 C 499/2023-33 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 19. května 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 661 Kč s úrokovým příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dne 29. února 2012, 8. dubna 2012, 24. dubna 2012, 4. května 2012, 17. června 2012, 5. srpna 2012, prvního listopadu 2012, 25. října 2013, 23. března 2014, 5. listopadu 2015 vozidlem provozovaným , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, bez platného jízdního dokladu, a proto žalovaný musí zaplatit za jízdu bez jízdního dokladu jízdné a přirážku k jízdnému podle smluvních přepravních podmínek , právnická osoba, do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu.2. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby a vznesl námitku promlčení. Dále uvedl, že žalovaný se nachází v pobytové sociální službě a vlivem své duševní nemoci není schopen samostatného bydlení. Žalovaný pobírá příspěvek na péči ve II. stupni závislosti, je zcela dezorientovaný místem a časem, není si vědom svých závazků a pohledávek, nemá ke svým záležitostem, ani k této žalobě žádné dokumenty.3. V souladu s ust. § 115a občanského soudního řádu soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Skutková zjištění pak soud učinil z listinných důkazů předložených žalobkyní a žalovanou stranou.4. Z dohody sepsaných s cestujícím soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 29. února 2012, 8. dubna 2012, 24. dubna 2012, 4. května 2012, 17. června 2012, 5. srpna 2012, prvního listopadu 2012, 25. října 2013, 23. března 2014, 5. listopadu 2015 vozidlem provozovaným , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, bez platného jízdního dokladu.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2021 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni.6. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. září 2023, číslo jednací , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilý samostatně právně jednat a spravovat své jmění s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech jeho každodenního života, a není způsobilý výkonu aktivního volebního práva, tedy volit ve volbách a hlasovat ve veřejném referendu. Z odůvodnění rozsudku pak vyplývá, že žalovaný trpí trvalou duševní poruchou – smíšenou demencí vzniklou na podkladě vaskulární a atroficko-degenerativních změn mozku s hloubkou na úrovni středně těžké demence s úpadkem paměťových, intelektových a exekutivních schopností. V důsledku této duševní poruchy není žalovaný schopen chápat smysl svého jednání a smysl okolního dění.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl omezen ve svéprávnosti na základě pravomocného rozhodnutí soudu, neboť trpí trvalou duševní poruchou, v důsledku které je dementní a není schopen chápat smysl svého jednání a okolního dění. Z uvedeného plyne, že ačkoliv žalovaný opakovaně nastoupil do vozidla provozovaného, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , přesto neuzavřel s tímto subjektem přepravní smlouvu, neboť nebyl způsobilý samostatně právně jednat. Z tohoto důvodu soud proto návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výroku I tohoto rozsudku jako nedůvodný zamítl.8. Soud se navíc ztotožnil s námitkou promlčení, kterou žalovaná strana uplatnila, neboť majetková práva se promlčují v obecné tříleté promlčecí době, přičemž v žalobě uplatněné nároky jsou z let 2012 až 2015, a proto byly uplatněné u soudu až po uplynutí promlčecí doby. Ačkoliv dohodě s cestujícím je doložka, že cestující dluh uznává, s ohledem na formulářovou podobu této dohody soud dovozuje, že ke skutečnému, vážnému a srozumitelnému projevu vůle směřující k uznání dluhu v tomto případě podpisem dohody s cestujícím nedošlo, a proto se tyto nároky nepromlčují v desetileté promlčecí době, jako je tomu u nároků uznaných, nýbrž v obecné tříleté promlčecí době.9. Jelikož žalobkyně byla v tomto řízení procesně neúspěšná a žalovaná strana náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud o účastnických nákladech řízení ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.