63 C 676/2023-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku , částka, s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal dlužnou částky spolu s příslušenstvím splatit nejpozději do , datum, , což však neučinil, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalovaným, standartními informacemi o zápůjčce , Anonymizováno, č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalovaný jednal s právním předchůdcem žalobce o uzavření smlouvy o zápůjčce, smlouva však byla soudu předložena bez podpisu jak žalovaného, tak právního předchůdce žalobce, k řádnému uzavření smlouvy tak nikdy nedošlo.4. Výzvou k úhradě ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Ze zbylých v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí rozhodné skutečnosti.6. Žalobce se k jednání soudu nedostavil, soud tak neměl při jednání možnost jej poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že z dosud provedených důkazů nemá za prokázané platné uzavření smlouvy.7. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, popř. o spotřebitelském úvěru, když žalobce předložil soudu pouze listinu bez podpisu smluvních stran. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, již však neuvedl, jakým způsobem tak činil a k jakému dospěl výsledku, jakými podklady se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řídil apod. Takový postup nelze hodnotit jako dostatečný.8. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce či jiné úvěrové smlouvy a dále nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.9. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.10. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení však nebylo dostatečně prokázáno ani poskytnutí částky ve výši , částka, žalovanému, nebylo tak prokázáno, že by se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou, neboť předmětem řízení jsou nároky plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měl žalovaný jakožto plně úspěšný účastník řízení nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení žádné úkony nečinil a žádné náklady řízení mu tak nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.