63 C 698/2023-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 19 770 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, a dne , datum, k uzavření smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, . Na základě uzavřených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužné částky spolu s úroky a příslušenstvím splácet formou pravidelných měsíčních splátek, což však nečinil, když splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 25 107 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Smlouvou o zápůjčce č. , tel. číslo, uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, , smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, a obchodními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel prvně dne , datum, s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, a následně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , právní předchůdce žalobce se na základě těchto smluv zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši.4. Listinou označenou jako zákaznická karta ze dne , datum, a zákaznickou kartou ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce se před uzavřením smlouvy dotazoval žalovaného na jeho majetkové poměry.5. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalobcem ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaný o tomto byl řádně informován.6. Výzvou k plnění ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Ze zbylých v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí rozhodné skutečnosti.8. Soud při jednání poučil právního zástupce žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že z dosud provedených důkazů nemá za prokázané tvrzení žalobce v tom směru, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného splácet předmětné zápůjčky a úvěry s tím, že poučil právního zástupce žalobce dle ust. § 119a a § 120 o. s. ř. s tím, že v případě nenavržení důkazů k prokázání tohoto tvrzení se vystavuje nebezpečí prohry v tomto sporu. Žalobce uvedl, že po tomto poučení nebude navrhovat žádný další důkaz.9. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného v obou případech pouze na základě tvrzení žalovaného v zákaznických kartách, kde žalovaný uvedl, že jeho celkový měsíční čistý příjem činí částku ve výši 25 179 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí částku 9 400 Kč. Výši příjmů žalovaný údajně doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami, tyto listiny však žalobce soudu k důkazu nepředložil. Zároveň právní předchůdce žalobce nikterak nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když tvrzené měsíční výdaje nejsou podloženy žádnými listinami. Takový postup nelze hodnotit jako dostatečný.10. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne , datum, a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalovanému částku ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 25 107 Kč, tedy částku převyšující poskytnutou částku právním předchůdcem žalobce. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou, neboť předmětem řízení jsou nároky plynoucích z absolutně neplatných úvěrových smluv.13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měl žalovaný jakožto plně úspěšný účastník řízení nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení žádné úkony nečinil a žádné náklady řízení mu tak nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.