81 C 562/2023-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 19. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 769,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 1. 10. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 71 769,06 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 12. 9. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídající dokumentu - Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výši úvěru, kterou žalovaný čerpal 71 769,06 Kč a splatnost dne 12. 9. 2022. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, tel. číslo, /0300. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalobkyně na žalobě setrvala, když v podání došlém soudu dne 11. 1. 2024 doplnila, že totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřována tak, že žalovaný byl povinen při uzavření smlouvy o úvěru a případně taky při podání žádosti o čerpání úvěru, předložit fotokopii svého občanského průkazu. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Žalovaný po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 62 800 Kč, a to dne 1. 10. 2021 částku 25 000 Kč, dne 15. 12. 2021 částku 5 000 Kč, dne 21. 12. 2021 částku 5 000 Kč, dne 29. 12. 2021 částku 10 000 Kč, dne 5. 1. 2022 částku , právnická osoba, Kč, dne 17. 1. 2022 částku 5 000 Kč, dne 18. 2. 2022 částku 5 000 Kč, dne 7. 3. 2022 částku , právnická osoba, Kč, dne 29. 3. 2022 částku , právnická osoba, Kč a dne 26. 4. 2022 částku 1 800 Kč. Před postoupením pohledávky uhradil žalovaný celkem 46 575,77 Kč. Dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 71 769,06 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 42 604,46 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 868,85 Kč dle článku 8.1 Standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 28 295,75 Kč. Po postoupení pohledávky žalobkyni neuhradil žalovaný ničeho. Žalobkyně mění žalobní tvrzení, když nesprávně byl uveden variabilní symbol, kterým původní věřitel identifikoval platby úvěru 4297541, když správný variabilní symbol je 4624084.3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, souhlasil však s tím, že by měl něco doplatit. Učinil nesporné uzavření předmětné úvěrové smlouvy, tvrzení, že čerpal celkem částku 62 800 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem 46 575,77 Kč. Ke svým osobním poměrům uvedl, že je v evidenci úřadu práce, nemá žádný příjem, nepobírá podporu v nezaměstnanosti, bude žádat o dávky hmotné nouze. Má dvě nezletilé děti ve střídavé péči, za nájemné včetně inkasa a dalších pravidelných měsíčních plateb platí 12 až 13 000 Kč měsíčně, s placením mu pomáhá matka, když příležitostně si vydělává brigádami. Je schopen hradit žalobkyni měsíční splátky ve výši 1 000 Kč.4. , právnická osoba, s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, kteří neúčast u jednání omluvili s tím, že nežádali o přerušení řízení z důvodu jejich nepřítomnosti. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla platně v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postoupena pohledávka uplatněná touto žalobou, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako novým věřitelem a postupníkem. V seznamu postoupených pohledávek na základě shora uvedené smlouvy byla pohledávka za žalovaným identifikována rodným číslem a variabilním symbolem , var. symbol, , který je uveden na listinách žalobkyně vztahujících se k tvrzené úvěrové smlouvě. Na základě provedeného dokazování a shodných skutkových tvrzení účastníků má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena tvrzená Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 1. 10. 2021, soud však nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když v tomto směru žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení a neoznačila žádný důkaz k prokázání toho, že si její právní předchůdkyně tuto povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru splnila. Právním následkem absolutně neplatné smlouvy podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě dle občanského zákoníku, a to ust. § 87 odst. 1 věty třetí. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Plnil-li tedy žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno toto plnění podřadit pod jeho povinnost zakotvenou v ust. § 87 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a při posouzení nároku žalobkyně vyplývajícího z uvedeného zákonného ustanovení toto plnění žalovaného zohlednit. Žalovaný v řízení učinil nesporné tvrzení žalobkyně, že žalovaný čerpal z titulu předmětné smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 62 800 Kč, když tyto prostředky byly žalovanému poskytnuty na účet, ke kterému má pouze on dispoziční oprávnění a současně učinil nesporné, že uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 46 575,77 Kč. S odkazem na shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru bylo tedy v řízení prokázáno, že žalovaný bez právního titulu přijal celkem částku 62 800 Kč, když celkem uhradil 46 575,77 Kč a z titulu vydání bezdůvodného obohacení je tak povinen žalobkyni zaplatit částku 16 224,23 Kč. Současně v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku soud žalovaného zavázal k zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od 31. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně v řízení neprokázala, že splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku k dřívějšímu datu než v souvislosti s doručením žaloby žalovanému. Žaloba byla žalovanému doručena dne 29. 1. 2024, následující den měl žalovaný na dobrovolné plnění svého závazku a od 31. 1. 2024 je v prodlení a je povinen žalobkyni kromě dlužné částky zaplatit i příslušný zákonný úrok z prodlení.6. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebyla prokázána splatnost přiznané částky k dřívějšímu datu, než k datu 29. 1. 2024, byla ve výroku II. žaloba dále zamítnuta i v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky od data předcházejícího prokázanému prodlení žalovaného, případně v části, kterou se domáhala vyšších zákonných úroků, než které vyplývají z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla v řízení procesně převážně neúspěšná a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému s řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.8. Ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost