17 C 237/2025-40 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti postupně vyplaceno bezhotovostně celkem , částka, v době od , datum, do , datum, , plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za poskytnutí úvěru a za službu „Presto“, spolu s ujednaným úrokem, nejpozději do , datum, . K zaplacení zbývá dlužná jistina , částka, , poplatky , částka, , úrok ve výši , částka, (0,93 % denně z dlužné jistiny do zesplatnění dne , datum, ), smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši , částka, (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od , datum, do , datum, , ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky , částka, (34 999,68 + 830,69 + 983,72 + , částka, ) s příslušenstvím toliko z částky , částka, (34 999,68 + , částka, ) již žalovaný ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně nikterak nereagovala a svá tvrzení a důkazy označené v žalobě tak zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná skutková tvrzení uvedená v žalobě a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na základě ujednání ve Smlouvě shora ve spojení s Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli s datem zaúčtování nejpozději dne , datum, , žalobkyně bezhotovostně dílčími částkami za dobu od , datum, do , datum, převedla celkem , částka, na účet č. , č. účtu, , který byl dle Autorizace ověření totožnosti (viz „jine_AccountVerification.pdf“), Údajů o Poskytovateli spotřebitelského úvěru a soudem vyžádané zprávy Banky žalovaného, veden na jméno žalovaného. Ve Smlouvě byla mimo jiné ujednána splatnost nejpozději do , datum, . Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , která byla k doručení předána dle Podacího lístku dne , datum, , byl žalovaný marně vyzván k zaplacení žalované částky „do tří dnů“.4. Soud naopak nevzal za prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost posoudit ke dni uzavření Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. nejen jeho příjmovou, ale hlavně výdajovou stránku v kontextu osobních poměrů žalovaného, a to ani listinami označenými žalobkyní jako Obecné principy posuzování a filozofie společnosti s toliko obecně popsanými postupy a principy žalobkyně, ani výpisem „Identifikovaných příjmů“ zabývajícími se toliko příjmovou stránkou žalovaného a ani Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . s toliko „Vypočítanými minimálními výdaji“, aniž byly jakkoliv ověřovány zejména z běžného účtu žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu a zbytnost výdajů. Nebyla posuzována nájemní smlouva žalovaného, jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce). Nebyl ověřován pracovní poměr žalovaného, zda je na dobu neurčitou, případně s běžící zkušební dobou, nebyly vyžádány Výplatní pásky žalovaného za poslední měsíce, zvláště když takto lze ověřit zejména neexistenci exekucí a vyživovacích povinností k nezaopatřeným dětem (viz tvrzení žalovaného o absenci vyživovacích povinností). Žalobkyně neprokázala, že by skutečně ke dni poskytnutí úvěru lustrovala žalovaného v Centrální evidenci exekucí či rejstřících NRKI a BRKI.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 47 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku , částka, , je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši , částka, (rozdíl mezi , částka, vyplacenými a , částka, zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne , datum, , tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne , datum, ) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká náro