14 C 197/2020 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 15. 10. 2020 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že žalovaná (dříve [příjmení]) jako držitelka televizního přijímače od 1. 3. 1999 nehradila za období od října 2017 do března 2018 včetně televizní poplatky po 135 Kč měsíčně, čímž jí vznikl dluh ve výši celkem 810 Kč, který neuhradila, i když byla o zaplacení upomenuta. 2. Dne 5. 11. 2020 vydal soud ve věci elektronický platební rozkaz, proti kterému si ve lhůtě podala žalovaná odpor mimo jiné s tím, že žádnou výzvu neobdržela, na adrese [adresa], byt v roce 2016 prodala, od té doby bydlí u tehdejšího přítele, nyní manžela na adrese [obec a číslo], kde není vlastnicí nemovitosti, tudíž televizní poplatky hradit nemusí. 3. Ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal soud v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli včas a řádně předvoláni, omluvili se, o odročení jednání nepožádali, přičemž s ohledem na obsah spisu a předmět sporu nepovažoval soud jejich osobní účast u jednání za nezbytnou. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná byla od 1. 3. 1999 přihlášena jako poplatník televizního poplatku, poté co se stala držitelkou televizního přijímače, a to na adrese [adresa], jí vznikl dluh v celkové výši 810 Kč, který dosud žalobkyni nezaplatila, přestože byla o zaplacení upomenuta (vyjádření žalobkyně, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, specifikace výpočtu a výzva, doručenky). 5. S ohledem na shora pospaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalovaná dosud žalobkyni dlužnou částku ve výši 810 Kč s příslušenstvím neuhradila. Na tomto názoru soudu pak nemohla nic změnit ani ta skutečnost, že byt v [obec] prodala již v roce 2016 a od té doby bydlí u svého stávajícího manžela, neboť podstatné je, že se neodhlásila z platby televizních poplatků, příslušnou odhlášku nedohledala, tudíž soud nemohl postupovat jinak. V daném případě soud postupoval ve smyslu § 3 odst. 2, § 7 odst. 2 věty první zák. č. 348/2005 Sb., o televizních a rozhlasových poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 6. Ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení a uložil povinnost neúspěšné žalované zaplatit úspěšné žalobkyni k rukám jejího právního zástupce celkem 600 Kč (400 Kč soudní poplatek, 2 paušální náhrady po 100 Kč podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., když soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů právního zastoupení, a to v souladu s obecně závaznými nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7. 2013 a I. ÚS 3705/2014 ze dne 6. 2. 2015).