13 C 59/2023-141 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 4. 2023 domáhali určení, že stavba bez č.p./č.e., způsob využití garáž, která stojí na pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaná na LV č. , hodnota, , vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , byla ke dni úmrtí pana , jméno FO, staršího, narozeného dne , datum, , zemřelého dne , datum, , tedy ke dni 9. 3. 2015 ve spoluvlastnictví žalobkyně a) v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 vzhledem k celku, zemřelého , jméno FO, staršího jako spoluvlastníka podílu o velikosti 1/4 vzhledem k celku, a žalovaných 2 a 3 jako spoluvlastníků podílu o velikosti 1/2 k celku v režimu jejich SJM. Žalobci zejména poukázali na to, že rozporují spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku náležející dle zápisu v katastru nemovitostí do SJM , jméno FO, staršího a žalované 1, když tento zapsaný stav je v rozporu se stavem právním. Žalobkyně a) s , jméno FO, starším uzavřeli manželství dne 6. 4. 1968 a jejich manželství zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu jejich manželství ke dni 6. 9. 1991. Žalobkyně a) s , jméno FO, starším uzavřeli dne , datum, dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , a to za účelem výstavby řadové patrové garáže. Tato dohoda byla registrována státním notářstvím dne , datum, . Stavba garáže byla dokončena již v 80. letech 20. století, kdy vznikla jako samostatná hotová věc. Pouze nebyla zkolaudována, k čemuž došlo až v roce 2010. Předmětná garáž byla stavěna v rámci projektu výstavby 42 řadových patrových garáží, kdy všechny byly stavěny svépomocí a nejpozději na konci 80. let 20. století byly stavby těchto garáží jako věci v právním slova smyslu i stavebně technicky dokončeny. Někteří stavebníci si nechali garáž zkolaudovat, žalobkyně a) s manželem nikoliv, kdy tuto záležitost podcenili. Každopádně v době rozvodu jejich manželství stavba garáže existovala jako samostatná nemovitost, a protože mezi nimi nebyla uzavřena dohoda o vypořádání majetku náležejícího do jejich SJM (tehdy BSM) a ani nebyl podán návrh k soudu na vypořádání, stal se ze zákona ke dni 7. 9. 1994 jejich podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku jejich podílovým spoluvlastnictvím, kdy každý z nich měl vlastnické právo k podílu o velikosti 1/4 vzhledem k celku. Z toho mimo jiné vyplývá, že nikdy nemohlo vzniknout vlastnické či spoluvlastnické právo (ani ve formě BSM, posléze SJM) k podílu o velikosti 1/2 vzhledem k celku garáže ve prospěch , jméno FO, staršího a žalované 1. Manželství , jméno FO, staršího s žalovanou 1 bylo uzavřeno dne , datum, . Na základě rozhodnutí ze dne , datum, došlo k dodatečnému povolení stavby garáže a udělení souhlasu s jejím užíváním a následně bylo v katastru nemovitostí chybně zapsáno spoluvlastnické právo k jedné polovině garáže tak, že náleží do SJM , jméno FO, staršího a žalované 1, neboť jsou v rozhodnutí uvedeni jako stavebníci. , Jméno žalobce B, starší zemřel dne , datum, a zanechal po sobě závěť, ve které odkázal veškerý svůj majetek svým dvěma dětem - žalobci b) a žalobkyni c), což znamená, že se jeho spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 ke garáži stal ke dni jeho úmrtí spoluvlastnictvím žalobce b) a žalobkyně c). Právní stav je tedy takový, že žalobkyně a) vlastní podíl o velikosti 1/4 vzhledem k celku, žalobce b) pak podíl o velikosti 1/8 vzhledem celku a žalobkyně c) pak rovněž podíl o velikosti 1/8 vzhledem k celku. Spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 k celku náležející do SJM žalovaných 2 a 3 je nesporný. Pokud jde o samotný pozemek p. č. , Anonymizováno, , na kterém stojí stavba garáže, u něho je v katastru nemovitostí stále zapsáno spoluvlastnické právo , jméno FO, staršího a žalobkyně a) o velikosti 1/2 vzhledem k celku v režimu jejich SJM, kdy vlastníkem druhé poloviny vzhledem k celku jsou žalovaní 2 a 3 v režimu jejich SJM. Ve skutečnosti však v důsledku nevypořádání SJM po rozvodu manželství , jméno FO, staršího a žalobkyně a) byl i zde spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem celku transformován po uplynutí zákonné tříleté lhůty na spoluvlastnické právo, kdy , Jméno žalobce B, starší ke dni svého úmrtí vlastnil 1/4 vzhledem k celku a žalobkyně a) rovněž 1/4 vzhledem k celku. V rámci projednání dědictví po zemřelém , jméno FO, starším trvala žalovaná 1 na zařazení garáže do SJM zůstavitele a žalované 1. Soudní komisař však vyhodnotil, že se jedná o sporný majetek SJM a nebylo k němu v rámci dědického řízení přihlíženo. Žalobci opakovaně měli snahu o smírné vyřešení věci s žalovanou 1, ta avšak nereagovala. Žalobci jsou zároveň přesvědčeni, že mají naléhavý právní zájem na požadovaném učení vlastnického práva, když žalobkyni a) je upíráno její vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu, a žalobce b) a žalobkyně c) byli rovněž omezeni ve výkonu svého vlastnického práva, kdy pokud nebude vlastnické právo k předmětné garáži postaveno najisto, nemůže proběhnout dodatečné dědické řízení ohledně tohoto majetku a žalobce b) a žalobkyně c) tak nemohu nabýt své spoluvlastnické podíly ke garáži.2. Žalovaná 1 s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, kdy zejména poukázala na to, že stavbu garáže sice zahájili manželé , jméno FO, a , Jméno žalobce B, , avšak stavba nebyla do doby rozvodu jejich manželství dokončena, byla pouze rozestavěna a nesplňovala podmínky pro kolaudaci stavby a její následné zaevidování do katastru nemovitostí. Protože stavba garáže nemohla být evidována v katastru nemovitostí, nemohla být ani předmětem vypořádání BSM (SJM) manželů , jméno FO, a , jméno FO, jako dokončená nemovitost. Navíc po rozvodu manželství žalobkyně a) s , jméno FO, starším došlo mezi bývalými manželi k vypořádání jejich majetku po rozvodu, kdy žalobkyně a) obdržela od bývalého manžela , jméno FO, staršího částku 40 000 Kčs za vypořádání všech movitých i nemovitých věcí, které patřily do jejich BSM. O tomto vydala žalobkyně a) panu , jméno FO, staršímu dne 19. 9. 1992 písemné prohlášení, které sama podepsala. Nedokončenou a rozestavěnou stavbu garáže dokončila až žalovaná 1 spolu s panem , jméno FO, starším. Žalovaná 1 navíc na dokončení této stavby investovala vlastní peněžní prostředky, neboť , Jméno žalobce B, starší v té době prostředky na dostavbu objektu garáže neměl. Po dokončení stavby pak žalovaná 1 zajistila i kolaudaci stavby a následně zápis garáže do katastru nemovitostí. Žalovaná 1 navíc garáž užívá dlouhodobě, je zapsána jako její spoluvlastník v katastru nemovitostí a po dobu života pana , jméno FO, staršího nikdo ze žalobců její spoluvlastnictví ke garáži nezpochybňoval. Objekt garáže tak žalovaná 1 užívá evidentně v dobré víře, že je spoluvlastníkem tohoto objektu. Žalovaná 1 navíc vznesla námitku vydržení vlastnického práva k objektu garáže.3. Žalovaní 2 a 3 se pak k podané žalobě vyjádřili tak, že žalobní nárok zcela uznávají a nic proti němu nenamítají. Souhlasí s tvrzením, že stavbu patrové garáže museli provádět bývalí manželé , jméno FO, nejpozději v 80. letech 20. století, podle jejich názoru to ale bylo rozhodně dříve. Žalovaní 2 a 3 začali stavět spodní část jejich garáže již v roce 1977. Stavbu prováděli svépomocí. Žalovaní 2 a 3 mají k dispozici i geometrický plán z roku 1977 a fakturu za zaplacení geodetických prací. Žalovaní 2 a 3 jsou toho názoru, že manželé , jméno FO, museli stavět horní garáž bez nějaké větší časové prodlevy, rozhodně v 80. letech ta garáž jako celek již stála a žalovaní 2 a 3 i , jméno FO, ji užívali. To, že byla vydána dvě různá rozhodnutí o přidělení téhož pozemku do osobního užívání žalovaným 2 a 3 a manželům , jméno FO, , si žalovaní 2 a 3 vysvětlují tak, že za minulého režimu byl prostě ve všem nepořádek. Nejprve se stavělo a pak se to papírově řešilo. Ani žalovaní 2 a 3 neřešili za minulého režimu stavební povolení ani kolaudaci, kdy se domnívali, že to za ně někdo řeší komplexně. Na tehdejším stavebním úřadě jim bylo sděleno, ať se o to nestarají. Teprve po roce 2000 zjistili, že to nikdo za ně neřešil, a proto to začali řešit. Vzhledem k tomu, že garáž byla postavena nejpozději v 80. letech 20. století, nemohla se stát jejím spoluvlastníkem žalovaná 1.4. Žalobci následně doplnili svá žalobní tvrzení tak, že všechny garáže v rámci projektu výstavby 42 řadových patrových garáží byly již v 90. letech dokončené a pouze u některých nebyla splněna formální podmínka kolaudace, avšak nikoliv z důvodu nedostavěnosti garáží, avšak z důvodu nečinnosti stavebníků ve vztahu ke stavebnímu úřadu. Stavba garáže byla dokončena za trvání manželství , jméno FO, staršího a žalobkyně a) a tedy spadala do jejich BSM. Stavba garáže, ačkoliv nebyla zkolaudována, tak byla nejpozději v 80. letech 20. století věcí v právním slova smyslu, kdy žalobci v tomto odkázali i na judikaturu Nejvyššího soudu. Ohledně prohlášení žalobkyně a) ze dne 19. 9. 1992 žalobci doplnili, že toto prohlášení