16 C 137/2024-35 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 151 640 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právní předchůdcem , právnická osoba, . a žalovaným byla , Anonymizováno, , datum, uzavřena smlouva o úvěru na částku 150 000 Kč, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku.2. Ve věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a na 3. 10. 2024 nařídil jednání, z něhož se právní zástupce žalobce písemně omluvil, o odročení jednání nežádal a soud tak podle § 101 odstavec 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.3. Žalovaný k žalobě uvedl, že s ní nesouhlasí, ohledně uplatněného nároku vznesl námitku promlčení.4. Ze smlouvy o úvěru včetně úvěrových podmínek, potvrzení o čerpání úvěru, výzvy k úhradě dluhu, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy a jejího dodatku, oznámení o postoupení pohledávky a vyjádření žalovaného soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 30. 1. 2009 byla mezi , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena podle § 269 odstavec 2 a následujících ustanovení obchodního zákoníku smlouva o úvěru na částku 150 000 Kč, úvěr nebyl účelově vázán, žalovaný jej měl splácet v měsíčních splátkách po 3 826 Kč počínaje dnem 20. 3. 2009. Celkem bylo sjednáno 71 měsíčních splátek a úroková sazba ve výši 22,35 % ročně. Jelikož žalovaný řádně smluvené splátky nehradil, došlo dne 15. 6. 2009 k zesplatnění úvěru a žalovaný byl písemně vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 164 327,04 Kč do 26. 6. 2009. Předmětná výzva mu byla doručena do vlastních rukou dne 16. 6. 2009, k uhrazení dluhu nedošlo. Podle skutkových tvrzení žaloby dluží žalovaný na jistině částku 150 000 Kč a na poplatcích 1 640 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 14. 12. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno, ten dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Při jednání ve věci samé vznesl námitku promlčení uplatněného nároku.5. Podle § 397 z. č. 513/1991 Sb. (obchodního zákoníku), nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.6. Podle § 408 odstavec 1 téhož zákona, bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.7. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud v závěru, že žalovaným vznesená námitka promlčení byla uplatněna důvodně, neboť právní předchůdce žalobce zesplatnil pohledávku k datu 15. 6. 2009, takže od 16. 6. 2009 začala běžet promlčecí lhůta, jejíž maximální délka byla zákonem stanovena na 10 let a uplynula 16. 6. 2019. Žaloba ve věci samé byla k soudu podána až 11. 4. 2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, což vedlo k zamítnutí žaloby. S ohledem na § 3028 odst. 3 a § 3036 nového občanského zákoníku soud posuzoval žalovaný nárok podle dřívější právní úpravy.8. Ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalovanému, ten však náhradu nákladů řízení nepožadoval a výslovně se jí vzdal, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.