16 C 163/2024-92 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 198 787,46 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru na částku 205 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud nařídil jednání na , datum, , k němuž se dostavila za žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , která předložila plnou moc k zastupování, z níž vyplynulo, že žalobce udělil plnou moc k zastupování advokátce , tituly před jménem, , jméno FO, a ta dne 14. 9. 2021 udělila substituci advokátovi , tituly před jménem, , jméno FO, . Do této plné moci bylo ručně dopsáno zmocnění pro , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátku, která k dotazu soudu sdělila, že jí byla substituce udělena ve stejný den jako , tituly před jménem, , jméno FO, . Kdo toto další zmocnění udělil (zda , tituly před jménem, , jméno FO, nebo , tituly před jménem, , jméno FO, ) z plné moci neplyne. K dotazu soudu , tituly před jménem, , jméno FO, sdělila, že advokátkou je od února 2024. Z uvedeného plyne, že substituční zmocnění jí nemohlo být uděleno 14. 9. 2021 jako advokátce. Soud tak uzavřel, že , tituly před jménem, , jméno FO, nedisponuje řádnou substituční plnou mocí a jelikož se na jednání nedostavil žalobce ani jím zmocněná advokátka, resp. její substituent, jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.3. Obecná zmocněnkyně k žalobě uvedla, že s ní nesouhlasí, úvěrová smlouva byla uzavřena neplatně, neboť nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaná a pro vysoké úroky je i v rozporu s dobrými mravy.4. Z karty klienta, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, výpisu z nebankovního registru, formuláře pro standartní informace o úvěru, smlouvy o úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, výzev k úhradě, potvrzení o odkladu splátky a opravě splátkového kalendáře, výpisu z účtu žalované a oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na částku 205 000 Kč, která nebyla účelově vázána, současně byly sjednány úroky ve výši 54,45 % a žalovaná měla dlužnou částku uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 10 556 Kč. Jistina jí byla vyplacena v den uzavření smlouvy. Z výpisů z účtu žalované od 7/2023 do 10/2023 plyne její příjem přes 40 000 Kč, každý měsíc byl vykazován záporný zůstatek včetně vyčerpání kontokorentu. V době uzavření smlouvy měla žalovaná další dluh ve výši 1 372 822 Kč a dluh po splatnosti ve výši 17 639 Kč, její výdaje ověřeny nebyly. Na předmětný dluh doposud uhradila částku 84 947 Kč a pro neplnění sjednaných povinností byla smlouva vypovězena k 25. 8. 2024. Podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru vzniklo žalobci právo domáhat se úhrady smluvní pokuty při prodlení se splátkou dluhu trvající minimálně 30 dnů ve výši 499 Kč, žalobce požadoval tuto částku 3x za opožděnou 6,7,8 splátku, podle bodu 6.2 smlouvy se domáhal náhrady nákladů za prodlení ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku nad 15 dnů, konkrétně 6x za opožděnou 1., 2., 3., 6., 7., a 8. splátku s tím, že v důsledku prodlení žalované s úhradou 7 splátky po dobu trvající 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru, kdy podle bodu 6.4 smlouvy se stanovila nová jistina jako součet nesplacené jistiny a veškerých nezaplacených úroků, která se znovu úročila smluvenými úroky. Podle bodu 6.5 byla žalována rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nově vzniklé jistiny ve výši 224 884,94 Kč od 27. 8. 202411. 9. 2024.5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, neboť je třeba na ni hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a následujícího občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je třeba posuzovat jednotlivá ujednání v dané smlouvě tak, aby byla respektována zásada ochrany slabší strany, jíž je spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. Za nevýhodné ujednání považuje soud zejména dvojí úročení nesplacené jistiny jednak smluvenými úroky ve výší 54,45 %, které se v případě prodlení dlužníka k nesplacené jistině připočtou a takto nově vzniklá částka se znovu úročí 54,45 %, což ve svém důsledku znamená, že jde o úroky ve výši 108,9 %, tedy o úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, což judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy za nejvýše přípustné úroky požadoval úroky ve výši 60 % jistiny. Je evidentní, že takto ujednané úroky fakticky plní funkci smluvní pokuty, neboť jsou vázány k prodlení dlužníka a je to jedna z dalších sankcí, které smlouva ve prospěch věřitele umožňuje, neboť kromě toho je sjednána i smluvní pokuta při prodlení nad 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, dále právo věřitele domáhat se úhrady nákladů za prodlení a i další smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně. Z uvedeného tedy vyplývá, že jednotlivé sankce jsou kumulovány nad zákonem přípustnou mez, což způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Tu navíc soud shledává i v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť žalobce se omezil pouze na zjištění jejího příjmu plynoucího z výpisu z účtu a ač z něj rovněž vyplynulo, že žalovaná je každý měsíc v mínusu a má další dluh ve výši 1 372 822, přesto podrobněji nezkoumal její výdaje a úvěr jí poskytl. Tím porušil ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobil absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Z tohoto důvodu shledal soud za důvodnou pouze tu část žaloby, týkající se doposud neuhrazené jistiny ve výši 120 053 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud úspěšnějšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20%, neboť byl úspěšný v 60% a neúspěšný ve 40%. Při plném úspěchu by mu náležela odměna za 2 úkony právní služby po 9 060 Kč za převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 7 vyhl. č.177/1996 Sb., 2 režijní paušály po 300 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 9 940 Kč a 21% DPH ve výši 3 931,20 Kč. Úhrnem jde o částku 32 591,20 Kč, 20% z ní činí 6 518,24 Kč.