16 C 184/2024-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 37 817,37 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností , právnická osoba, a žalovaným byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy, a to dne , datum, a , datum, , z nichž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byly pohledávky za ním smluvně postoupeny, dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli žádných námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smluv o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek a zákaznických karet, tabulek umoření, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva na částku 41 000 Kč za účelem refinancování. V tu dobu byl žalovaný vlastníkem nemovitosti, v níž žil, byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost, pracoval na plný úvazek jako seřizovač s příjmem 26 711 Kč měsíčně, hradil interní splátky ve výši 7 207 Kč a jeho měsíční výdaje činily 3 100 Kč. Kromě jistiny ve výši 41 000 Kč se zavázal k úhradě úroků ve výši 35 602 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní splácení ve výši 4 678 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 4 223 Kč. Úhrnem tak měl zaplatit 87 003 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 626 Kč, na předmětný dluh doposud uhradil 37 490 Kč. Druhá úvěrová smlouva mezi týmiž smluvními stranami byla uzavřena dne , datum, , jejím účelem bylo rovněž refinancování. Podle žádosti o poskytnutí úvěru se ohledně osobních poměrů žalovaného nic nezměnilo, změnila se výše jeho příjmu na 28 138 Kč měsíčně, výše dalšího příjmu v domácnosti na 25 000 Kč a interní splátky na 8 278 Kč. Úvěr byl sjednán na 11 000 Kč spolu s úroky ve výši 6 703 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 1 101 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 1 098 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 21 402 Kč v 78 týdenních splátkách po 305 Kč. Na předmětný dluh doposud zaplatil 9 915 Kč. Z obsahu úvěrových smluv vyplývá, že služba komfortního splácení znamená splácení spotřebitelského úvěru v hotovostní formě s využitím služeb obchodního zástupce a služba flexibilního splácení zajišťuje garanci celkové ceny, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že obě úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Při uzavření první smlouvy na , částka, měl podle výplatních pásek žalovaný příjem ve výši 26 711 Kč, z čeho měl plynout jeho další příjem ve výši 21 500 Kč za situace, kdy byl rozvedený a žil sám, nebylo prokázáno, takže k němu nelze přihlížet, navíc vyšší míra obezřetnosti věřitele měla vycházet i z toho, že mu žalovaný splácel další dluhy po 7 207 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného věřitel vůbec neprověřoval, vyšel toliko z částky 3 100 Kč na bydlení, ostatní životní náklady žalovaného nezohlednil. Daným postupem tedy na jednu stranu navýšil příjmy žalovaného a na druhou stranu ponížil jeho výdaje, čímž uměle nadhodnotil jeho bonitu, což je v rozporu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Přehlédnout nelze ani to, že vedlejší poplatky, které byly ve prospěch věřitele sjednány, převýšily poskytnutou jistinu, neboť činily 112,2 % za situace, kdy nebylo prokázáno, že žalovanému byly služby, které byly nasmlouvány, skutečně poskytnuty. Dle názoru soudu vedlejší poplatky plnily funkci úroků, ač byly ve smlouvě definovány různými pojmy, a jestliže převýšily 60% jistiny, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).6. Obdobně soud posoudil i druhý úvěrový případ plynoucí ze smlouvy z , datum, , kdy se fakticky majetkové poměry na straně žalovaného nezměnily, opět zde nebyl ověřen ani prokázán jeho další příjem, výdaje a ani to, že mu byly poskytnuty služby komfortního a flexibilního splácení, takže i v tomto případě soud uzavřel, že věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru uměle zvyšoval bonitu žalovaného, což způsobilo neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Poplatky za vedlejší služby byly rovněž sjednány v nepřiměřené výši 94,56 % jistiny, tedy v rozporu s dobrými mravy.7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti přiznal soud žalobci pouze dosud nesplacené části jistin, tedy u smlouvy z , datum, částku 3 510 Kč, neboť na předmětný úvěr žalovaný doposud zaplatil 37 490 Kč a u smlouvy z , datum, částku 1 085 Kč, protože žalovaným bylo na úvěr doposud zaplaceno , částka, . Ve všech zbývajících nárocích byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.8. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo úspěšnějšímu žalovanému, který však zůstal ve věci nečinný, vznik ani výši nákladů řízení neprokázal a proto mu nebyly přiznány. Žalobci pak právo na náhradu nákladů s ohledem na neúspěch ve sporu nepřísluší.