17 C 8/2024-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 189 619,23 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 24. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva “). Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 191 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky 14,28 % ročně a poplatky v 96 měsíčních splátkách po 3 336 Kč. Žalovaný neplnil řádně své závazky ze smlouvy, na což byl opakovaně bankou upozorňován. Následně banka celý úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala ke splacení celého dluhu písemně. Žalovanému zbývá uhradit dluh na jistině 188 119,23 Kč, poplatky 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 753,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrokem z prodlení ve výši 9 608,18 Kč, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 188 119,23 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 189 619,23 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil.3. Provedeným dokazováním, a to ze žádosti o poskytnutí úvěru, záznamu o podpisu klienta, smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 24. 3. 2023 včetně obchodních podmínek pro spotřebitelské úvěry a předsmluvní informace shodně vyplynulo, že banka se zavázala poskytnout úvěr ve výši 191 000 Kč, které budou žalovanému zaslány na jeho účet vedený u žalobkyně. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynula příchozí platba 191 000 Kč dne 24. 3. 2023. Žalovaný se zavázal uhradit částku 191 000 Kč s úrokem 14,28 % ročně, v 96 měsíčních splátkách po 3 336 Kč, výše poslední splátky 3 293,73 Kč, splatných vždy ke každému 14. dni příslušného měsíce, a to počínaje 14. 4. 2023 V bodě V. smlouvy byla sjednána výše poplatků mj. za upomínky.4. Z oznámení ze dne 16. 11. 2023 vyplynulo, že banka ke dni 14. 11. 2023 zesplatnila celý zbytek dluhu v důsledku prodlení žalovaného, a to v celkové částce 201 314,81 Kč a vyzvala jej k zaplacení celého dluhu do 23. 11. 2023. Z dodejky vyplynulo odeslání žalovanému dne 16. 11. 2023.5. Z výzvy k zaplacení ze dne 28. 8. 2023, včetně dodejky, z téhož dne vyplynulo, že banka vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek ve výši 11 549 Kč a zároveň jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Banka vyzývala opakovaně k zaplacení dlužných splátek (1. upomínka, 1. výzva, 2. výzva), které byly zaslány obyčejně.6. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 7. 2024 vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky s možností uplatnění své pohledávky v soudním řízení.7. Z listiny - přehledu splátek vyplynulo, že žalovaný uhradil na splacení úvěru 2 splátky dne 14. 4. 2023 a 14. 5. 2023 po 3 336 Kč, celkem částku 6 672 Kč.8. Z listiny - posouzení úvěryschopnosti– vyplynulo, že banka vycházela z příjmu žalovaného ve výši 30 815,99 Kč měsíčně a to na základě transakcí na běžném účtu žalovaného za 5 měsíců - září 2022 – 9 977 Kč, říjen 2022 – 1 001 Kč, listopad 2022 – 30 815,99 Kč, prosinec 2022 – 35 559 Kč, leden 2023 – 33 768,68 Kč. Banka počítala s výdaji 9 903,99 Kč měsíčně. Platební kapacita pro splátku ve výši 3 336 Kč byla dostatečná. Přílohy tvořily CRIF, výpis z registru CBCB, výpis přijatých transakcí a všech transakcí za období 12 měsíců před poskytnutím úvěru.9. Z výpisu výpis přijatých transakcí a všech transakcí za období 12 měsíců před poskytnutím úvěru na účtu žalovaného vyplynuly příjmy v období od března do srpna 2022 řádově nižší a v nepravidelné výši označené jako nemocenské, či výživné a nebo označené jménem další osoby (, jméno FO, , , jméno FO, od , právnická osoba, .).10. Z listiny - detaily procesu – naopak vyplynulo, že banka vycházela z příjmů žalovaného 25 000 Kč, výdajů 21 619,50 Kč a platební kapacity 3 380,50 Kč. Nebyla nutnost doložení příjmů.11. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy 24. 3. 2023 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.12. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 191 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 24. 3. 2023. Žalobkyně však řádně neprokázala své tvrzení, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně sice popsala svůj postup před uzavřením smlouvy o úvěru, ale z jí doložených důkazů vyplynul rozpor v příjmech i výdajích, které brala za relevantní pro posouzení žádosti žalovaného o úvěr. V listině - posouzení úvěryschopnosti – banka vycházela z příjmu žalovaného ve výši 30 815,99 Kč měsíčně a to na základě příjmů na běžném účtu žalovaného za 5 měsíců před poskytnutím úvěru a z výdajů 9 903,99 Kč měsíčně. Z listiny - detaily procesu – naopak vyplynulo, že banka vycházela z příjmů žalovaného 25 000 Kč, výdajů 21 619,50 Kč a platební kapacity 3 380,50 Kč. K tomu, aby banka vyšla z příjmů pouze za 5 měsíců, kdy byly příjmy vyšší, než v předchozím období, však nebyl důvod, pokud poskytovalavýdaji byl 12 000 Kč. Z druhé listiny (detaily procesu) tak naopak vyplynuly oprávněné pochybnosti o schopnosti žalovaného splátku i v této výši splácet. Výsledkem byl závěr o tom, že žalovaný nemusí navíc své příjmy prokazovat, takže nebylo jasné, zda již má pravidelné příjmy např. z pracovního poměru, které by mohly závěr o jeho vyšších příjmech podpořit.19. Žalobkyně proto neprokázala, že banka posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Žalovaný získal plnění ve výši 191 000 Kč, z poskytnutých peněžních prostředků vrátil částku 6 672 Kč, proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 183 328 Kč, včetně úroku z prodlení od 24. 11. 2023 do zaplacení, (žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Prodlení nastalo po uplynutí lhůty k plnění stanovené do 23. 11. 2023 v první doložené výzvě (oznámení o zesplatnění) Soud přiznal úroky z prodlení v