6 C 195/2024-60 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce se společností , právnická osoba, uzavřel dne 10.4.2011 smlouvu o půjčce, poskytovatel půjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného půjčku splácet, dotázal se zejména na rodinné, majetkové a pracovní poměry žalovaného, tyto informace byly prověřovány oproti dokladům, mezi ně patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní či podnájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 40 000 Kč, tuto se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 224 Kč, poslední splátka byla stanovena na 3.6.2011, předmětem byl i smluvený úrok, odměna a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný splátky nedodržel, byl v prodlení, tudíž vznikl současně nárok i na zaplacení úroku z prodlení, jakož i smluvního úroku ve výši 21 % ročně, za dobu od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou byla pohledávka postoupena na žalobce žalovaný zaplatit celkem 36 824 Kč. Žalobce požaduje na jistině 35 944,36 Kč, na kapitalizovaném úroku 46 056,88 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 17 714,16 Kč, jakož i zákonný úrok a smluvní úrok z částky 19 943,08 Kč vždy od 28.9.2023 do zaplacení.2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil.3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že před uzavřením smlouvy o půjčce žalovaný vyplnil zákaznickou kartu s adresou trvalého pobytu , adresa, s tím, že dosahuje příjmu 20 000 Kč, za nájem či inkaso platí 2 000 Kč, za telefon 1 200 Kč, za výdaje na domácnost 5 000 Kč. Mezi ověřené dokumenty bylo zaznamenáno, že se jednalo o občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky a SIPO. Dne 10.4.2021 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce, na základě této převzal 40 000 Kč, zavázal se zaplatit navíc i poplatky v celkové výši 33 439 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 224 Kč, kdy první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný tyto splátky nedodržel, zaplatil dosud 36 824 Kč, k zaplacení dlužných částek byl upomínán. Smlouvou postupní z r. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, žalovanému bylo postoupení oznámeno, před podáním žaloby byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení dlužných částek. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, zejména pak ze zákaznické karty, ze smlouvy o půjčce včetně smluvních podmínek, z postupní smlouvy a z oznámení o postoupení pohledávky, z výzev k zaplacení.4. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. je nutno daný spor posuzovat dle dosavadních právních předpisů, tedy dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., zejména dle § 657, dle kterého věřitel smlouvou o půjčce přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1960 Sb., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce totiž řádně nezkoumal schopnost žalovaného poskytnutou půjčku splácet, obzvlášť za situace, kdy žalovaný je od r. 2009 hlášen k trvalému pobytu na adrese , adresa, , tedy na adrese obecního úřadu, přitom předchůdce žalobce tuto skutečnost nezjistil, stejně tak neověřoval další výdaje žalovaného zejména spojených s bydlením, neboť z dokladu o SIPO nemusí být zachyceny všechny pravidelné výdaje spojené s bydlením, nepožadoval předložení nájemní smlouvy, a to za situace, kdy měsíční splátka z poskytnuté půjčky činila přes 5 000 Kč k příjmu žalovaného ve výši , částka, Za tohoto stavu dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva o půjčce byla v rozporu se zákonem, konkrétně zákonem č. 145/2010 Sb., jedná se o absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce uzavřené v r. 2011, na základě této je žalovaný povinen zaplatit žalobci, na kterého byla pohledávka postoupena vrátit tzv. bezdůvodné obohacení dle § 451 občanského zákoníku z r. 1964 Sb. Pokud žalovaný vrátil z částky 40 000 Kč částku 36 824 Kč, pak výše bezdůvodného obohacení činí rozdíl, tedy 3 176 Kč, s tímto peněžitým plněním je v prodlení, proto soud žalobci rovněž přiznal dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku z r. 1964 i zákonný úrok z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.6. Na druhé straně soud z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce ostatní nároky považuje za nedůvodné, neboť z důvodu neplatnosti nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení smluvního úroku, poplatků za zpracování půjčky či nákladů za hotovostní inkaso splátek, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno.7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomuto však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok III./.