7 C 144/2023-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vyloučení shora označených nemovitých věcí zapsaných na , jméno FO, pro k.ú. a obec , adresa, z exekučního řízení vedeného soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, s odůvodněním, že vůči povinnému , jméno FO, , narozenému , datum, , je vedeno předmětné exekuční řízení prodejem nemovitých věcí. Žalobkyně zjistila, že do prodeje nemovitých věcí byly zahrnuty i shora označené nemovitosti, jejichž exekuce je však dle žalobkyně nepřípustná, neboť nemovité věci jsou ve vlastnictví žalobkyně, a nikoliv povinného , jméno FO, , a to na základě souhlasného prohlášení o nabytí vlastnického práva ze dne 9. 7. 2009. Vlastnické právo žalobkyně bylo zapsáno do katastru nemovitostí v řízení vedeném pod sp. zn. , adresa, . Předmětné nemovité věci byly původně ve vlastnictví České republiky, ke dni 23. 11. 1990 k nim příslušelo právo hospodaření Místnímu národnímu výboru v, Anonymizováno, , Anonymizováno, jehož práva a závazky přešly na žalobkyni, která s nimi hospodařila ke dni 24. 5. 1991. Hospodářské smlouvy ze dne 9. 10. 1968, ze dne 20. 6. 1969 a ze dne 7. 8. 1990 včetně prohlášení tak byly podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že na příslušném LV , hodnota, je kromě vlastnického práva žalobkyně zapsáno rovněž vlastnické právo , jméno FO, . Jedná se o tzv. duplicitu vlastnictví. Žalobkyně však tvrdí, že je jediným a právoplatným vlastníkem předmětných nemovitostí, kdy duplicitní zápis vlastnického práva ve prospěch , jméno FO, nekoresponduje s faktickým stavem. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby předmětné nemovité věci byly z exekučního řízení vyloučeny.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 11. 2023 uvedla, že je na žalobkyni, aby prokázala své vlastnické právo k nemovitým věcem, u kterých navrhuje jejich vyloučení z výkonu rozhodnutí. Žalobkyně sice k prokázání vlastnického práva dokládá listiny svědčící jejímu vlastnickému právu, lze však předpokládat, že i povinný disponuje listinami, které svědčí o jeho vlastnickém právu. Pokud tedy nebude v řízení prokázáno výlučné vlastnické právo žalobkyně a zároveň vyloučeno vlastnické právo povinného, žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Zároveň navrhla, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení ze svého, neboť duplicitní zápis v katastru nemovitostí nelze klást za vinu žalované.3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav věci. , jméno FO, č. , hodnota, pro k.ú. a obec , adresa, jsou jako vlastníci předmětných nemovitých věcí zapsáni žalobkyně a , jméno FO, , narozený , Anonymizováno, , přičemž žalobkyně na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví ze dne 9. 7. 2009 a , jméno FO, na základě usnesení soudu o potvrzení nabytí dědictví Okresním soudem v Příbrami ze dne , datum, .4. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorského úřadu , adresa, , ze dne 6. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že ve věci žalobkyně jako oprávněné proti povinnému , jméno FO, je vedeno exekuční řízení o zaplacení částky 403 651,47 Kč s příslušenstvím, přičemž soudní exekutor rozhodl o prodeji nemovitých věcí povinného.5. Z prohlášení č. 2 ze dne 9. 7. 2009 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila, že nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem, které jsou zapsány v hospodářské smlouvě ze dne 9. 10. 1968, č. , Anonymizováno, v hospodářské smlouvě ze dne 20. 6. 1969, č. , Anonymizováno, a v hospodářské smlouvě ze dne 7. 8. 1990, č. , Anonymizováno, Uvedené nemovitosti byly ve vlastnictví České republiky, ke dni 23. 11. 1990 k nim příslušelo právo hospodaření Místnímu národnímu výboru v , Anonymizováno, , jehož práva a závazky přešly na obec , adresa, , která s nimi hospodařila ke dni 24. 5. 1991.6. Žalobkyně předložila soudu uvedené hospodářské smlouvy včetně příloh, ze kterých nebyly částečně identifikovatelné některé pozemky, které jsou předmětem této žaloby, žalobkyně byla proto vyzvána k doložení vzniku přečíslovaných pozemků tak, aby jejich označení v katastru nemovitostí korespondovalo s jejich označením v hospodářských smlouvách.7. Z usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že v pozůstalostním řízení vedeném u zdejšího soudu ve věci pozůstalosti po , jméno FO, , narozeném , datum, , došlo k dodatečnému projednání dědictví, přičemž uvedené nemovité věci označené v žalobě nabyl do svého výlučného vlastnictví pozůstalý syn zůstavitele , jméno FO, , narozený , datum, , jako jediný dědic ze zákona.8. Následně byla žalobkyně ze strany soudu poučena, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání vlastnického práva svého předchůdce, tedy České republiky, tzn. na základě jakého rozhodnutí či jiného právního titulu se Česká republika stala vlastníkem uvedených nemovitostí, neboť jednostranné prohlášení žalobkyně ze dne 9. 7. 2009 není nabývacím titulem, ale pouze podkladem pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Žalobkyně na uvedené poučení soudu nikterak nereagovala, tvrzení, ani důkazy nedoplnila.9. Podle § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.10. Zásadní právní otázkou tohoto sporu bylo, zda žalobkyni svědčí právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, tedy, zda je vlastnicí předmětných nemovitostí. Soud se zabýval především otázkou, zda žalobkyně nabyla své vlastnické právo na základě platného právního titulu, když jak bylo shora uvedeno, samotné prohlášení žalobkyně není nabývacím titulem, pouze podkladem pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Soud má za prokázané pouze to, že na základě hospodářských smluv o převodu správy národního majetku převzal , právnická osoba, v , Anonymizováno, správu nad uvedenými pozemky (jejich řádná identifikace byla následně žalobkyní doložena ve svém podání ze dne 27. 2. 2024), avšak žalobkyně již dále netvrdila, ani neprokazovala, jakým způsobem a kdy předmětné pozemky přešly do vlastnictví státu, pravděpodobně v rámci vyvlastňovacího řízení. Naopak ve vztahu k povinnému , jméno FO, , rok narození , Anonymizováno, , má soud za jednoznačně prokázané nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem v rámci pozůstalostního řízení po svém otci , jméno FO, , rok narození , Anonymizováno, , jako zůstaviteli. S ohledem na uvedené proto soud žalobu zamítl, když žalobkyně neprokázala vlastnické právo svého předchůdce.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že tyto žádnému z účastníků nepřiznal, když řízení o vylučovací (tzv. excindační) žalobě není běžným sporem, nýbrž specifickým, dílčím řízením, které může být vyvoláno v důsledku postupu vykonavatele (soudního exekutora), jenž byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Obecně je nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Ač v daném případě byla naopak ve věci úspěšná žalovaná, když soud žalobu zamítl, nepřiznal soud náklady řízení ani žalované, a to právě s ohledem na charakter sporu, když navíc žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala a k dalšímu jednání soudu se po předchozí omluvě nedostavila právě z důvodu dalšího nenavyšování nákladů řízení.