7 C 171/2024-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala proti žalované zaplacení celkem 29 179,21 Kč s odůvodněním, že se jedná o dluh dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků dne 9. 2. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 21 300 Kč s tím, že žalovaná se zároveň zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 5 330 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, kdy úvěr měl být splacen nejpozději do 25. 3. 2023. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Byla jí zaslána předžalobní výzva, na tuto nereagovala. Žalobkyně tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž si uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 2 384,21 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouva o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, potvrzení o vyplacení úvěru, a předžalobní výzva ze dne 24. 3. 2024 včetně podacího lístku) soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 9. 2. 2023 elektronickou formou smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 21 300 Kč, kterou měla žalovaná uhradit nejpozději do 25. 3. 2023. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Mezi smluvními stranami byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, kdy žalobkyně požaduje pouze smluvní pokutu za období od 26. 3. 2023 do 24. 6. 2023 (žalovaná se dostala do prodlení dne 25. 3. 2023) ve výši 2 384,21 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Žalovaná však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědní. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy včas a řádně neplnila. Mezi účastníky byla dohodnuta smluvní pokuta. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu podle ustanovení § 1970 o. z., žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené a to, že z provedeného dokazování soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni uhradila, či že by dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 620 Kč. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 168 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 300 Kč podle § 14b a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a DPH ve výši 252 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).9. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou tou samou žalobkyní ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech.