ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2025:11.C.14.2025.1 Datum: 2025-03-11 Předmět: zaplacení 14 861,60 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 251 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 553 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2399 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru""postoupení pohledávky"]
O co šlo: zaplacení 14 861,60 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 251 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 553 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2399 z. č. 89/2012 S)
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 14 861,60 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 6. 5. 2024, na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronickou cestou Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 5. 6. 2023 spolu s dohodnutým poplatkem 4 290 Kč představující poplatek za sjednání úvěru a kapitalizovaný smluvený úrok. Žalovaná uhradila na své závazky pouze 500 Kč dne 10. 8. 2024. Dle čl. VIII odst. 1. písm. a), c), d) smlouvy vzniklo věřiteli právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni dílčí smlouvou k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024.2. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny 9 500 Kč, dlužného sjednaného poplatku a úroku do doby prodlení 4 290 Kč, smluveného úroku 36 % p. a. z jistiny za dobu od 6. 6. 2023 do 5. 6. 2024 ve výši 3 600 Kč, smluvených poplatků za odeslání předžalobních upomínek 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 48 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z jistiny od 6. 6. 2023 do 2. 8. 2023 v kapitalizované výši 571,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 6. 6. 2023 do 13. 6. 2024 v částce 1 532,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 10 000 Kč od 27. 6. 2024 do 10. 8. 2024 a z částky 9 500 Kč od 11. 8. 2024 do zaplacení.3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen pro nedoručení žalované do vlastních rukou.4. Žalobkyně se k jednání ve věci samé omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy, soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., v jejich nepřítomnosti.5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (oznámení o postoupení pohledávky z 1. 7. 2024, poštovní podací arch z 2. 7. 2024, upomínka z 10. 6. 2023, předžalobní výzva z 5. 7. 2023, předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně z 5. 8. 2024, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, z 6. 5. 2023, předžalobní výzva z 14. 10. 2024, smlouva o postoupení pohledávek z 14. 6. 2024, rozklad z 18. 7. 2024, formulář standardních informací, doklad o čerpání úvěru z 6. 5. 2023) a z nich zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli v žalobě uváděnu smlouvu za podmínek v žalobě uváděných. Ve smlouvě byl sjednán úrok 36 % p. a. s tím, že v případě dodržení lhůty splatnosti bude činit poplatek za půjčení a úrokem 3 594,70 Kč, v případě prodlení 3 994,11 Kč a výše splátky 14 290 Kč. Žalobkyně předložila několik výzev k úhradě dluhu, z nichž pouze v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2024 doložila doklad o odeslání na adresu žalované. V tomto oznámení je žalovaná vyzývána k úhradě do 10-ti dnů od doručení. S ohledem na termín doručení 5. 7. 2024 bylo třeba dluh podle tohoto oznámení uhradit do 15. 7. 2024. Žalovaná žádným způsobem nedoložila zkoumání úvěruschopnosti žalované.6. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.11. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).12. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. Z důkazů provedených vyplývá, že věřitel nepostupoval při sjednávání smlouvy rozhodně podle požadavků citovaného zákona, když žádným způsobem neprověřoval úvěruschopnost žalované jako žadatele o úvěr.13. Protože žalobkyně si k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a protože se jednání ve věci samé nezúčastnila, nemohl soud posupovat dle ustanovení § 118a o. s. ř. a poučit ji o nutnosti doplnění důkazních návrhů a o následcích nesplnění tohoto poučení, Pak mu nezbylo než otázku platnosti uvěrové smlouvy posoudit tak, že smlouva je absolutně neplatná.14. Žalovaný vyčerpal 10 000 Kč a uhradila 500 Kč a s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy se tak bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Protože bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, dostala se žalovaná do prodlení prokazatelně až dne 16. 7. 2024 a od té doby soud přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Ve zbývajícím rozsahu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.15. Konečně soud rozhodoval akcesorickým výrokem též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobkyně s ohledem na původně uplatňovanou výši nároku včetně příslušenstvím splatného ke dni rozhodnutí ve věci (21 058,98 Kč) a výši přiznanou včetně příslušenství splatného k témuž dni (10 438,41 Kč) je neúspěšnou účastnicí řízení, nicméně žalované náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.