11 C 23/2025-26 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 5. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 11 572,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které mu dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , za což se žalovaný zavázal hradit cenu. Dostal se však do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž za období od 22. 1. 2021 do 17. 1. 2022 mu vznikl dluh za dodanou elektřinu ve výši 4 128,85 Kč a za období od 18. 1. 2022 do 21. 6. 2022 dluh ve výši 7 443,35 Kč. Žalovaný tedy celkem dlužil 11 572,20 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 8. 2020 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , přičemž žalovaný se zavázal hradit za dodanou energii sjednanou cenu. Podle faktury č. , hodnota, vznikl žalovanému nedoplatek za odebranou elektřinu za období od 22. 1. 2021 do 17. 1. 2022 ve výši 4 128,85 Kč, přičemž splatnost faktury nastala 2. 2. 2022. Podle faktury č. , hodnota, vznikl žalovanému nedoplatek za odebranou elektřinu za období od 18. 1. 2022 do 21. 6. 2022 ve výši 7 443,35 Kč, přičemž splatnost faktury nastala 25. 7. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Konkrétně soud vycházel z ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona a § 1968 a § 1970 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci a skutková tvrzení obsažená v žalobě, tedy že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako obchodníkem a žalovaným jako zákazníkem došlo k uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona k uzavření smlouvy o sdružených službách plynu ve smyslu § 72 odst. 2 energetického zákona. Žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající z těchto smluv, když nezaplatil řádně a včas cenu za dodanou elektřinu a plyn, a dostal se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z. Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni dlužné pohledávky včetně úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni splatnosti pohledávek. Lhůtu k plnění určil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítaných z 1 200 Kč, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku ve výši 800 Kč.