13 C 160/2024-91 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 112 857 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 25. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 85,49 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po částce 5 900 Kč vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky uzavřené smlouvy a dostal se do prodlení, žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 0 Kč. Dlužná částka sestává z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 84 918,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 24 372,04 Kč a úroku ve výši 85,49 % ročně z částky ve výši 70 000 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 11. 2023 dosáhne částky 298 195 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalovaného a rovněž i z databází a registrů. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.2. Jednání proběhlo v souladu ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když oba účastníci měli doručení vykázáno řádně a včas, ani jeden z nich se bez omluvy nedostavil.3. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřil.4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru ze dne 25. 8. 2023 uzavřené mezi účastníky se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 248 496 Kč formou 48 měsíčních splátek po částce 5 900 Kč. Zápůjční úroková sazba mezi účastníky byla sjednána na 85,48 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka ve výši 70 000 Kč zaslána na bankovní účet žalovaného dne 25. 8. 2023. Dle karty klienta žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, již s první splátkou se dostal do prodlení. Dle výzev k zaplacení ze dne 23. 10. 2023 a 22. 11. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných splátek. Dle předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k uhrazení celkových dlužných částek nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy. Dle potvrzení o provedených platbách byly v rozhodném období na účet žalovaného zasílány částky v rozmezí 20 000 – 22 000 Kč měsíčně. Dle hodnocení klienta žalovaný vykázal celkové příjmy ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč měsíčně, výdaje pak ve výši 4 860 Kč jakožto životní minimum jednotlivce a ve výši 3 515 Kč na bydlení.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 25. 8. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 900 Kč plus s úrokem ve výši 85,49 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 70 000 Kč byl žalovanému řádně vyplacen a že žalovaný na tento úvěr neuhradil ničeho. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně jeho příjmy a výdaje, respektive vycházela pouze z jeho měsíčních příjmů, které žalovaný doložil, avšak výdaje žalovaného posuzovala výlučně formálně. Žalovaný sice byl v rozhodném období řádně zaměstnán a měl relativně dostatečné příjmy, avšak ty mu evidentně nedostačovaly, neboť již první splátku z tohoto úvěru žalovaný neuhradil. Žalobkyně přitom vůbec nepřezkoumala reálnost výdajů žalovaného, kdy vycházela pouze z částky 4 860 Kč jakožto životního minima jednotlivce a z částky 3 915 Kč jakožto nákladů na bydlení žalovaného. Především je třeba zdůraznit, že žal