ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2025:13.C.28.2025.1 Datum: 2025-06-05 Předmět: zaplacení 59 973 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1723 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1810 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 19 ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 59 973 Kč s příslušenstvím (["§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1723 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1810 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012)
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 59 973 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 589 Kč včetně úroku ve výši 62,11 % ročně. Žalovaná neplnila řádně podmínky uzavřené smlouvy, dostala se do prodlení a žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkovou částku 26 216 Kč. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 39 056,13 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, úroku ve výši 62,11 % ročně z částky ve výši 38 063,20 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 9. 2023 dosáhne částky 130 867 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalované a rovněž i z databází a registrů. Na předžalobní výzvu žalovaná nereagovala.2. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně byla řádně omluvena právní zástupkyní a žalovaná, která měla vykázáno doručení řádně a včas, se bez jakékoli omluvy nedostavila.3. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřila.4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 124 272 Kč. Úvěr měla žalovaná uhradit prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2 589 Kč, kdy zároveň byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 62,11 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka ve výši 40 000 Kč zaslána na bankovní účet žalované. Dle karty klienta žalovaná na poskytnutý úvěr splatila celkem 26 216 Kč. Dle výzvy k zaplacení ze dne 21. 8. 2023 a 19. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dle hodnocení klienta žalovaná uvedla pravidelný čistý měsíční příjem 19 000 Kč, výdaje v částce 4 620 Kč jako životní minimum a náklady na bydlení ve výši 3 568 Kč měsíčně. Dle potvrzení zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . ze dne 4. 10. 2022 dosahovala žalovaná průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 19 297 Kč. Dle předžalobní výzvy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky včetně příslušenství nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání (poznámka soudu, tj. nejpozději do dne 22. 4. 2024). Dle aktuálního výpisu z ISAS jsou proti žalované od roku 2024 vedeny dvě exekuce, obě na dlužné pohledávky z úvěru a zároveň na žalovanou byla podána další žaloba na zaplacení dlužné částky od stejné žalobkyně.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 589 Kč spolu s úrokem ve výši 62,11 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 40 000 Kč byl žalované řádně vyplacen a žalovaná na tento úvěr uhradila celkovou částku ve výši 26 216 Kč. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (tedy její schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně příjmy a výdaje žalované, respektive vycházela pouze z měsíčního příjmu žalované, který žalovaná doložila, avšak výdaje žalované posuzovala výlučně formálně. Žalovaná sice byla v rozhodném období řádně zaměstnána, avšak její příjem ve výši cca minimální mzdy byl pro ni evidentně nedostačující, kdy svou finanční situaci vylepšovala braním si úvěrů. Žalobkyně vůbec nep