ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2025:13.C.32.2025.1 Datum: 2025-06-04 Předmět: zaplacení 14 500 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 96/2 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991/1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86/1,2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87/1 z. č. 257/2016 Sb."] ["postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 14 500 Kč s příslušenstvím (["§ 96/2 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991/1 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86/1,2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87/1 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném, aby jí zaplatil částku 14 500 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému částku 8 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal zaplatit částku 1 440 Kč a úvěr ve výši 120 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s platbami, proto žalobkyně požaduje ještě částku 700 Kč jako poplatek za upomínání, 800 Kč za upomínky formou SMS a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev. Dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2 440 Kč a úroky z prodlení. Pohledávka byla postoupena nejprve společnosti , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, a poté na žalobkyni.2. Podáním ze dne 14. 4. 2025 žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a to co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, co do zaplacení částky ve výši 120 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 120 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, co do zaplacení částky ve výši 1 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 440 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, co do zaplacení částky ve výši 800 Kč a co do zaplacení částky ve výši 700 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení v tomto rozsahu zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dále je tedy požadována pouze nezaplacená jistina ve výši 8 000 Kč.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na základě této Smlouvy byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet , Anonymizováno, / , Anonymizováno, částka 8 000 Kč (jak vyplývá z potvrzení o platbě), kterou měl žalovaný zaplatit do 30 dnů, tedy do 21. 4. 2024 (jak vyplývá ze Smlouvy). Pohledávka byla postoupena nejprve společnosti , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, (jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ) a následně žalobkyni (jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalovaný byl několikrát upomínán k zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2025 a poštovního podacího listu). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku 8 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně nijak nedoložila, že by její právní předchůdkyně žalobkyně prověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18).10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, když bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil.11. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému zaplatit částku 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní. Ve zbytku bylo řízení zastaveno vzhledem ke zpětvzetí.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení a poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné.