17 C 31/2025-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (s tím, že část společnosti byla převedena ve prospěch společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobce) dne 15.04.2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021. Žalovaný ani přes písemnou výzvu svůj dluh neuhradil.2. Před zahájením jednání soudu ve věci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do smluvního úroku z úvěru a částečně co do zákonného úroku z prodlení.3. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na výše uvedené částečné zpětvzetí žaloby před zahájením jednání, soud řízení výrokem I. v této části zastavil.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, včetně předpis splátek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 15.04.2017 žalovanému částku 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 42 250 Kč, tedy jistinu a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 250 Kč s tím, že úrok činil 28 % z poskytnuté jistiny za období 13 měsíců, tj. 25,85 % ročně, poplatek za správu úvěru 5 500 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 4 750 Kč (po odečtení od celkových nákladů spotřebitelského úvěru tak úrok činil 7 000 Kč), ve 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. RPSN činilo 166,07 %. Ve smlouvě je dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení dlužníka s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a poskytnuté jistiny (článek V.4).5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 vyplynulo, že , právnická osoba, uzavřela se společností , právnická osoba, , identifikační číslo: , IČO, , coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná strana vyrozuměna (prokázáno oznámením o postoupení a výzvou ze dne 26.2.2020). Dne 9.6.2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností FINDIGO jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena na žalobce i předmětná pohledávka za žalovanou stranou (prokázáno Smlouva o postoupení ze dne 9.6.2021).6. Z výzvy ze dne 26.2.2020 dále vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost uplatnění nároku žalobou podanou k soudu. Odeslání prokázáno podacím lístkem z téhož dne.7. Ze žádosti o úvěr ze dne 15. 4. 2017 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že pracuje jako zaměstnanec (prokázáno dodatkem pracovní smlouvy) s příjmem 22 000 Kč, bydlí v nájmu, v domácnosti je jedna osoba výdělečně činná, je rozvedený. Výdaje činily za bydlení 5 000 Kč, za stravování 5 000 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč, splátky úvěrů 1 600 Kč, průměrné měsíční výdaje tak činí 15 600 Kč. Jako přílohy uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, čestné prohlášení.8. Z čestného prohlášení vyplynulo, že žalovaný obývá byt sestry a platí 5 000 Kč měsíčně zabydlení a že hradí výživné na své děti 3 500 Kč měsíčně.9. Z výplatních lístků za období 1/2017 vyplynula čistá mzda žalovaného 17 703 Kč po odečtení srážek na 7 exekucí činil doplatek na účet 11 925 Kč, za 02/2017 částka 19 754 Kč po odečtení srážek na 7 exekucí činil doplatek na účet 12 218 Kč a za 03/2017 ve výši 27 405 Kč po odečtení srážek na 7 exekucí činil doplatek na účet 12 088 Kč.10. Z listiny označené credit scoring vyplynulo, že právní předchůdce žalobce posuzoval na základě kritérií jako byl věk žadatele, druh příjmu, druh bydlení, rodinný stav, posuzovací návštěva, hodnocení žadatele zástupcem a historie žadatele, s celkovým ohodnocením 27 bodů se závěrem, že žadateli lze poskytnout úvěr ve výši maximálně 72 000 Kč s tím, že požadovaný úvěr ve výši 25 000 Kč s měsíční splátkou 3 250 Kč lze poskytnout.11. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 15. 4. 2017 částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu s úrokem a úhradou za služby v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil.12. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tedy k 15. 4. 2017, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.13. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Úvěrovou smlouvu je třeba posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavřela v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.16. Podle § 580 odstavec 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 1813 věty prvé o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.18. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Dle § 1880 odstavec 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.20. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.21. Dl e § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 15.04.2017. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, jednalo se však o zcela neurčitá tvrzení, s obecným závěrem, že původní věřitel dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovanéh strany úvěr splácet. Žalobkyně tak v tomto směru neuneslo ani břemeno tvrzení ohledně toho, jak konkrétně posoudila jednotlivé informace o žalovaném. Z doložených důkazů navíc vyplynulo, (z výplatních pásek), že ohledně příjmu žalovaného byly nařízeny exekuční srážky ze mzdy, z čestného prohlášení, že má výživné k dětem ve výši 3 500 Kč, a v žádosti má uvedenou jinou půjčku. Žalobkyně také nedoložila žádné výpisy z registru dluhů, jak obecně tvrdila.23. Žalobkyně tak neprokázala potřebnou úroveň ověřování úvěryschopnosti poskytovatelem a bez ohledu na to, zda reálně žalovaný měl rezervy nebo neměl, tak poskytovatel nesplnil povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě.24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 25 000 Kč, proto soud uložil žalovanému výrokem II. zaplatit žalobkyni tuto částku. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí částky do zaslání první prokázané výzvy dne 26.2.2020 uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící dle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 30. 1. 2024, jak po částečném zpětvzetí požadovala žalob