ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2025:17.C.42.2025.1 Datum: 2025-07-30 Předmět: zaplacení 29 250 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 251 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2392 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. ["smlouva o zápůjčce""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: zaplacení 29 250 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 251 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2392 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb)
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 29 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 15. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 24 000 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 22. 5. 2024. Žalovaný svůj dluh nezaplatil řádně a včas. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení dlužné jistiny 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky 9 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 000 Kč, smluvní pokuty 5 250 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 23.5.2024 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, žalovaný tak neučinil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 30. 7. 2025 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o zápůjčce vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem na účet č. , č. účtu, dne 15. 3. 2024 částku 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný se zavázal vrátit 15 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky 9 000 Kč, celkem tedy 24 000 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 22. 5. 2024. Pro případ prodlení si strany v článku 2.3 smlouvy ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, mj. ve výši 500 Kč za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván poprvé dopisem ze dne 18. 4. 2024, následovaným dalšími výzvami ze dne 29. 4. 2024, 18. 5. 2024 a 27. 5. 2024 (prokázáno jednotlivými výzvami). K úhradě dluhu byl vyzýván také zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 30. 1. 2025, který mu byl téhož dne odeslán (prokázáno výzvou a podacím lístkem).5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 15 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o zápůjčce dne 15. 3. 2024. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku žalobkyně žádná tvrzení nedoplnila a navrhla, aby žalovaný vrátil vše, co obdržel jako bezdůvodné obohacení a zaplatil úroky z prodlení. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní k tomu, že posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. To má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Podle úpravy účinné v době uzavření smlouvy se jedná o neplatnost absolutní, která nevyžaduje uplatnění námitky neplatnosti žalovaným. S ohledem na uvedené považuje soud smlouvu o zápůjčce za od počátku neplatnou.13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 15 000 Kč. Na tuto částku nebyla uhrazena žádná částka, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni tuto částku. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do doručení první prokázané výzvy uplynula lhůta přiměřená k vrácení. Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě. Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění ze dne 30. 1. 2025, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky do 3 dnů od obdržení dopisu, který byl odeslán 30. 1. 2025, tj. v souladu s domněnkou dojití podle § 573 o. z. byl tento dopis žalovanému doručen dne 4. 2. 2025 a dnem splatnosti byl den 7. 2. 2025, tj. od 8. 2. 2025 byl žalovaný v prodlení. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla neúspěšnou účastnicí a žalovanému náklady nevznikly.