17 C 50/2025-31 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení 12 496 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 19. 11. 2023 smlouvu o úvěru , Anonymizováno, . Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta převodem na její bankovní účet částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 19. 12. 2023. Žalovaná svůj dluh nezaplatila řádně a včas, zaplatila pouze 2 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou ze dne 5. 3. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení dlužné jistiny 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč, smluvního úroku 295,89 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 12 496 Kč od 20. 12. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná k věci sdělila, že svůj dluh splácí a požádala o možnost zaplacení dlužné částky ve splátkách.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 30. 7. 2025 v nepřítomnosti řádně a včas předvolaných účastníků, kteří se z jednání omluvili, a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne 19. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které jí poskytla úvěr 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2023, z potvrzení o provedení transakce , Anonymizováno, ze dne 19. 11. 2023 a z dokumentu označeného „informace o vlastníkovi“). Žalovaná se zavázala zaplatit 13 655,98 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. do 19. 12. 2023 (zjištěno z téže smlouvy, z potvrzení o provedení transakce , Anonymizováno, ze dne 19. 11. 2023 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 a ze seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky (zjištěno z dopisu ze dne 6. 4. 2025 a z podacího lístku z téhož dne). Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 10 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně podle vyjádření žalobkyně pouze provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI EUCB, BRKI a NRKI (výsledek těchto lustrací však nijak nedoložila), nicméně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, jaká je její celková finanční situace. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru však přitom je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr a úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění ve výši 10 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila 2 000 Kč, proto byla přiznána částka 8 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí celé částky dne 19. 11. 2023 do zaslání první prokázané výzvy uplynula lhůta přiměřená k vrácení, přičemž žalovaná ani žalobkyně nevyužily svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasily s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě. Soud žalované proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč ode dne 15. 4. 2025 do zaplacení. Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění ze dne 6. 4. 2025, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky do 3 dnů od obdržení dopisu, který byl odeslán 6. 4. 2025, tj. v souladu s domněnkou dojití podle § 573 o. z. byl tento dopis žalované doručen dne 9. 4. 2025 a dnem splatnosti byl den 14. 4. 2025. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění dluhu byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. l, věta za středníkem o. s. ř. v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť č