18 C 20/2025-36 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 40 661,13 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že 11. 1. 2022 došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kdy žalobkyně poskytla žalované celkem 58 667,58 Kč. Žalovaná uhradila celkem 39 139 Kč. Jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a úvěr k 22. 7. 2024 zesplatnila. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny 36 297,13 Kč, poplatků 234 Kč, nákladů na vymáhání 1 630 Kč, smluvních pokut 2 500 Kč. Vedle toho požadovala žalobkyně též příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet posouzením její příjmové a výdajové stránky, nahlížením do externích registrů, NRKI.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), jednal v jejich nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru z , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli elektronicky na dálku smlouvu, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 25 000 Kč a roční úrokovou sazbou 26,28%, výše měsíční splátky byla sjednána na 4% z dlužné částky. Součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky. Úvěrový rámec byl posléze stranami změněn na 40 000 Kč.4. Z úvěrové karty bylo zjištěno, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy měla zjištěn jeden aktivní nesplátkový úvěr kontokorentní.5. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na tento závazek uhradila žalobkyni celkem 39 139 Kč.6. Z dopisu z 22. 7. 2024 včetně podacího archu z 23. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byla vyzvána k úhradě 45 680,39 Kč ve lhůtě 14 dnů.7. Z předžalobní výzvy z 8. 8. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla konečně vyzvána k úhradě dluhu 46 161,75 Kč před podáním žaloby.8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání, vedle jiného, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.9. Z listiny Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, soud neučinil žádná skutková zjištění co do části osobních a finančních poměrů žalované, neboť jde o listinu vydanou samotnou žalobkyní, kde absentuje jakékoli potvrzení pravdivosti ze strany žalované. Z části Registry soud zjistil, že žalobkyně nahlédla do registrů NRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a negativním výsledkem.10. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 11. 1. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. K tomu však žalobkyně předložila k důkazu „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“. Tato listina je však podepsána žalobkyní a nikoli žalovanou, nelze z ní tedy pro účely ověření úvěruschopnosti zcela vycházet a samotnou lustraci ve veřejných rejstřících nelze považovat za dostatečnou, pakliže není zřejmé, jak a zda byly zohledněny konkrétní osobní a majetkové poměry žalované. Žalobkyně tím, že se z účasti u jednání omluvila, se pak sama připravila o možnost poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.20. Za dané situace nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně neposoudila, resp. její posouzení neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 58 667,58 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni 39 139 Kč, je tedy povinna vrátit ještě 19 528,58 Kč (58 667,58 Kč – 39 139 Kč).22. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalované byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne 22. 7. 2024, kdy byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 14 dnů, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 23. 7. 2024, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 26. 7. 2024. Žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění 14 dnů od sepsání výzvy, následujícího dne, tj. 6. 8. 2024 se žalovaná dostala do prodlení. Od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.23. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že jejich náhradu nikomu nepřiznal, neboť procesní úspěch obou stran byl v řízení obdobný.