18 C 30/2025-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 47 184 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovanou byla dne 21. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční hotovost 20 000 Kč při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli vedle jistiny též úrok 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Celkově se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli 37 184 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 21. 1. 2014. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně a včas a ocitla se v prodlení, neboť neuhradila ničeho. Dne 20. 5. 2024, s účinností od 29. 5. 2024, postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou 20 000 Kč, úrokem 1 014,39 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 769,61 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 10 000 Kč, úroku vyčísleného od 22. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 1 258,71 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od 22. 4. 2024 ve výši 2 507,21 Kč, úroku z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení 14,75 % ročně z částky 21 014,39 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.2. Na výzvu soudu, jakým způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně zhodnotil informace získané přímo od žalované, nahlédl do veřejných registrů. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěru, že je na rodičovské dovolené s příjmy 16 372 Kč, měsíční výdaje činí 7 900 Kč. Majetkovou situaci žalované právní předchůdce ověřil výpisem z bankovního účtu a smlouvou o nájmu bytu.3. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud vyhověl první žádosti žalované o odročení jednání z důvodů, že neměla hlídání pro své děti, z druhého jednání se žalovaná omluvila a požádala o odročení jednání ve velmi krátkém časovém předstihnu před samotným jednáním s tvrzením, že se nemůže dostavit ze , podezřelý výraz, důvodů, aniž by však tuto svou žádost jakkoli doložila. Jelikož šlo již o druhou nedoloženou žádost žalované, soud její omluvu a žádost o odročení jednání neshledal řádnou a věc ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) pro jednal v její nepřítomnosti.4. Ze Smlouvy o úvěru z 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, EC, IČ , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla uzavřena dohoda, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal a předal žalované v hotovosti peněžní prostředky 20 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Celková dlužná částka činila 37 184 Kč. Žalovaná se zavázala ji splácet ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další do měsíce po uplynutí předcházející splátky.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 5. 2024, včetně seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.6. Z Oznámení o postoupení pohledávky z 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Současně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 52 449,92 Kč.7. Z dopisu z 30. 12. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 54 648,54 Kč do 14. 1. 2025. Dopis byl odeslán 30. 12. 2024.8. Z Žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč, ostatní státní příspěvky 6 372 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, doprava, jídlo 4 900 Kč. Příjem měla doložit výpisem z bankovního účtu.9. Z výpisu z účtu žalované od 1. 8. 2022 do 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že v září 2022 je evidována příchozí úhrada od rodičovského příspěvku 10 000 Kč a příspěvku na bydlení za červenec a srpen 12 400 Kč, v říjnu 2022 rodičovský příspěvek 10 000 Kč, v listopadu příspěvek na bydlení za září a říjen 16 718 Kč.10. Dále byla k důkazu provedena Smlouva o nájmu bytu z 22. 2. 2022, z níž však byla předložena pouze 1. a 7. strana, z nichž bylo zjištěno trvání nájmu od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023.11. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 21. 11. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.18. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).21. Podle § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.22. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp., její právní předchůdce, splnil podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. K tomu žalobkyně předložila k důkazu výpis z účtu prokazující příjem žalobkyně spočívající v rodičovském příspěvku a příspěvku na bydlení, v dalším však neprokázala, jakým způsobem zkoumala i výdajovou stránku žalované. Žalobkyně k důkazu sice předložila nájemní smlouvu, avšak toliko stranu 1 a stranu 7, z nichž soud nezjistil ničeho podstatného k prokázání výdajů žalované, tzn. například kolik činila výše nájemného. Žádný další důkaz žalobkyně nepředložila.23. Za dané situace nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně neposoudila, resp. její posouzení neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).24. Vzhl