18 C 31/2025-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky, kdy tvrdila, že dne 3. 6. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. 25055368, a to distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení do výše 50 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 7. 3. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 24. 11. 2025. Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně nahlédnutím do databází Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje registry NRKI a BRKI, dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Dále žalobkyně vycházela z informací od žalovaného prostřednictvím AISP. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek – žalovaný měl měsíční příjem 27 702 Kč. Správnost svých údajů žalovaný potvrdil ve smlouvě. Jednoznačně se identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik tím, že společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem zjištění jeho majitele. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 3. 6. 2024 ve výši 3 400 Kč, dne 13. 6. 2024 ve výši 200 Kč a dne 3. 6. 2024 ve výši 4 400 Kč. Žalovaný si při sjednávání zvolil volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek 54,90 Kč a službu „Presto“ za 330 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně proto vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem dne 2. 10. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení 3. 10. 2024. Dlužná částka 18 236,95 Kč se skládá z dlužné jistiny 7 996,96 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 159,20 Kč, smluvního úroku 9 692,89 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 54,90 Kč, poplatku za službu „Presto“ 330 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 3. 6. 2024 včetně Informací pro spotřebitele, listiny Údaje o poskytovateli úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného a Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že strany uzavřely dohodu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč jako bezúčelový úvěr a datem splatnosti úvěru 25. 11. 2025. Strany si sjednaly RPSN 2 238,45 %, úrokovou sazbu 1,016% denně, poplatek za vyplacení úvěru 1,99% z čerpané částky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky formou denních splátek.4. Z listiny Předpis denních splátek soud zjistil termíny jednotlivých splátek dle smlouvy o úvěru.5. Z listiny Přehled bankovních transakcí, vystavené žalobkyní, bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje, že na účet , č. účtu, byla dne 3. 6. 2024 zaslána částka 3 400 Kč, dne 3. 6. 2024 částka 4 400 Kč, dne 13. 6. 2024 částka 200 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Dne 3. 6. 2024 byly na účet připsány částka 4 400 Kč a 3 400 Kč, dne 13. 6. 2024 částka 200 Kč, a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .7. Z listiny Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že bankovní účet , č. účtu, byl k 3. 6. 2024 evidován žalobkyní jako vedený na účet žalovaného.8. Z dopisu z 2. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně emailem vypověděla smlouvu o úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě 19 121,06 Kč.9. Z dopisu z 20. 1. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 19 121,06 Kč před podáním žaloby ve lhůtě 3 dnů od doručení. Dopis byl odeslán 20. 1. 2025.10. Z listiny Identifikované příjmy soud nezjistil ničeho podstatného pro danou věc, neboť jde o nepodepsanou listinu vystavenou žalobkyní.11. Z listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud nezjistil ničeho podstatného pro danou věc, neboť i v tomto případě jde o nepodepsanou listinu vystavenou žalobkyní, nelze tedy z ní cokoli dovozovat co do pravdivosti údajů ve vztahu k žalovanému.12. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalovaného v postavení spotřebitele.13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nepředložila však žádné relevantní důkazy, kterými by svá tvrzení prokázala. Jelikož se z účasti u jednání omluvila, nemohl ji soud poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud jde o důkazy, které v tomto směru žalobkyně předložila, a to výpis o posouzení úvěruschopnosti, tato byla zjevně vystavena žalobkyní a nikoli vyplněna žalovaným, nelze tedy mít skutečnosti v ní uvedené za prokázané. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti řádně a pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr dostála. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).22. Z provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr takový, že účastníci dne 3. 6. 2024 uzavřeli dohodu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve formě denních splátek do 25. 11. 2025. Žalovaný však neuhradil ničeho.23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 8 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný získal 8 000 Kč, nevrátil však nic a je tak povinen toto plnění žalobkyni vrátit.24. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána 20. 1. 2025, kdy byl vyzván k úhradě ve lhůtě 3 dnů, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 20. 1. 2025, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 23. 1. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění 3 dnů, následujícího dne, tj. 28. 1. 2025 se žalovaný dostal do prodlení. Od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č.