18 C 59/2024-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném 14 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaným byla dne 17. 7. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, na částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti a zavázal se kromě jistiny zaplatit také částku 12 540 Kč, kterou představovaly kapitalizované úroky 1 915 Kč s úrokovou sazbou 19,98% ročně, odměna za administrativní zpracování půjčky 2 850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 7 775 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen „smluvní podmínky“). Žalovaný se tak zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku v 60 týdenních splátkách po 459 Kč. Poslední splátka připadala na 10. 9. 2013. Žalovaný však nehradil splátky půjčky řádně a včas. Celkem uhradil pouze 1 836 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Ode dne postoupení žalovaný na dluh nic neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z účastni u jednání omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil.3. Ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2012 včetně smluvních podmínek soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, (dále také jako „původní věřitel“) coby věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena dohoda, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit věřiteli částku 12 540 Kč, složenou z úroku 1 915 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 850 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 775 Kč. Celkem tak měl žalovaný zaplatit 27 540 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku po 60 týdenních splátkách 458 Kč s tím, že první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy do konce následujícího týdenního období.4. Ze Zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný dne 11. 7. 2012 vyplnil a podepsal formulář poskytnutý původním věřitelem, kde vedle jiného uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . jako zedník, je mzda činí 11 000 Kč, jiný příjem 8 000 Kč a 10 000 Kč další příjem domácnosti, nájem činí 5 500 Kč, telefon 300 Kč, splátky 1 600 Kč, výdaje na domácnost 8 000 Kč.5. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání, vedle jiného, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně seznamu pohledávek, soud zjistil, že strany uzavřely dohodu o postoupení pohledávek za dlužníky, mezi nimi i co do pohledávky za žalovaným ze smlouvy o půjčce.7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka ve výši 25 704 Kč byla postoupena žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě.8. Z dopisu z 3. 6. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 68 725,48 Kč před podáním žaloby.9. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 11. 7. 2012, proto soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.10. Podle § 657 občanského zákoníku, přenechává věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Podle § 658 odstavce 1 občanského zákoníku, při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.12. Podle § 52 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.13. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.14. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.15. Podle § 559 občanského zákoníku, dluh musí být splněn řádně a včas.16. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., o.z. Podle ust. § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.17. Jelikož jde o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, posoudil ji soud jako spotřebitelskou a v těchto intencích aplikoval zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. 11. 7. 2012.18. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.19. Soud se tedy předně zabýval tím, zda původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost řádně před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, že původní věřitel vyhodnotil informace zjištěné od žalovaného. V tomto směru byla k důkazu provedena zákaznická karta, která sice obsahuje tvrzení ohledně příjmové, výdaje a osobní stránce žalovaného, tato tvrzení však nejsou nikterak prokázána a není tedy zřejmé, jak přesně původní věřitel úvěruschopnost žalovaného ověřil. Jelikož se žalobkyně z účasti u soudního jednání omluvila, připravila se sama o poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud v tomto směru proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru řádně zkoumal. Důsledkem toho je absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, což potvrdila i soudní judikatura, dle níž „i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019).20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 15 000 Kč žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni 1 836 Kč, je tedy povinna vrátit ještě 13 164 Kč (15 000 Kč – 1 836 Kč).21. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne 3. 6. 2024, kdy byla vyzván k úhradě do 18. 6. 2024, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 4. 6. 2024, s ohledem na lhůtu od žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení 19. 6. 2024 Od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.22. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěšnější v řízení byl žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.