18 C 94/2024-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 9. 2023, která byla uzavřena elektronicky na dálku, a na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 20 000 Kč, který byl splatný 25. 2. 2025. Žalovaná uhradila 614,29 Kč. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny 19 385,71 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 276,64 Kč a smluvního úroku 13 482,11 Kč.2. Žalobkyně dále tvrdila ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, že ověřil výši čistého příjmu žalované 48 072 Kč, provedl lustraci předloženého dokladu žalované v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, dále provedl dotazy na BRKI, NRKI, centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že bankovní účet, na který měly být peněžní prostředky poukázány, vůbec nepoužívá, používá ho její syn. Neví, zda telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě je jejího syna. Pokud jde o adresu , adresa, , nezná adresu svého syna, ale bydlí v Praze. Je si vědoma toho, že jí někdo tímto mohl způsobit škodu, ale jelikož jde o rodinnou záležitost, nechce to dále řešit a požádala o možnost hradit dluh ve splátkách.4. Žalobkyně se z účasti u jednání soudu omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), jednal v její nepřítomnosti.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z , datum, včetně Sazebníku, Informací pro spotřebitele, Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že strany uzavřely dohodu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše 20 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Konec doby platnosti kreditového rámce byl sjednán na 25. 2. 2025. Strany si sjednaly denní úrok 0,866%, datum splatnosti úvěru 25. 2. 2025, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99% z čerpané částky.6. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že tento patří žalované, stejný byl žalovanou předložen soudu při jednání k ověření její totožnosti.7. Z listiny Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím autorizační platby ověřila, že bankovní účet , č. účtu, byl k , datum, veden na jméno žalované.8. Ze zprávy ČSOB z 7. 1. 2025 bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, disponentem je vedle žalované též , jméno FO, , narozen , datum, , bytem , adresa, . V období od 4. 9. 2023 do 15. 5. 2024 byla na tento bankovní účet připsána částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .9. Z Předpisu denních splátek bylo zjištěn předpokládaný průběh splácení až do dne splatnosti úvěru 25. 2. 2025.10. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje odchozí platbu 20 000 Kč z 4. 9. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, .11. Z emailu z 15. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 38 944,46 Kč.12. Z předžalobní výzvy z 3. 9. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Výzva byla odeslána na adresu , adresa, .13. Z listin Identifikované příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť jde o listiny vydané samotnou žalobkyní, aniž by bylo uvedeno, jak byly informace získány a nejsou ani potvrzeny ze strany žalované.14. Z listiny Princip posuzování úvěruschopnosti soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť jde toliko o obecná tvrzení žalobkyně co do postupu při zkoumání úvěruschopnosti.15. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů soud neučinil žádná rozhodná skutková zjištění, neboť tyto nejsou pro daný spor relevantní.16. Z trestního oznámení z 18. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná oznámila na Policii České republiky, že zjistila, že je na její jméno coby dlužníka evidována celá řada pohledávek od různých nebankovních subjektů poskytující úvěry.17. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 4. 9. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalovaného v postavení spotřebitele.18. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.21. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.24. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.25. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.26. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala, nepředložila však žádné relevantní důkazy, kterými by svá tvrzení prokázala. Jelikož se z účasti u jednání omluvila, nemohl ji soud poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud jde o důkazy, které v tomto směru žalobkyně předložila, a to výpis o posouzení úvěruschopnosti, tato byla zjevně vystavena žalobkyní a nikoli vyplněna žalovanou, nelze tedy mít skutečnosti v ní uvedené za prokázané. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti řádně a pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr dostála. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 20 000 Kč žalované, a to na její bankovní účet, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Žalovaná získala 20 000 Kč, vrátila však jen 614,29 Kč, a je tak povinna zbylé plnění 19 385,71 Kč (20 000 Kč - 614,29 Kč) žalobkyni vrátit.28. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalované byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána 3. 9. 2024, avšak na adresu , adresa, , kdy ani dle smlouvy o úvěru nejde o adresu žalované a bez přítomnosti žalobkyně u jednání nelze zjistit, jakým způsobem byla tato adresa žalobkyni oznámena. Soud z ní tedy nemohl vycházet. Soud proto vyšel z toho, že žalovaná se o svém nároku dozvěděla až okamžikem doručení žaloby dne 10. 1. 2025. Následujícího dne, tj. 11. 1. 2025, se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 19 385,71 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 11. 1. 2025 do zaplacení. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud vyhověl žádosti žalované a uložil jí povinnost hradit uloženou částku ve sp