20 C 59/2025-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 21 846 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru dne , datum, elektronickou cestou prostřednictvím webových stránek žalobkyně s ověřením vlastnictví účtu žalované způsobem v žalobě popsaným. Žalovaná přitom zaslala na účet žalobkyně ověřovací platbu 1 Kč. Na základě takto uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč dne , datum, na její účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala jej splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 462Kč, přičemž úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Spolu s uvedenou sumou se žalovaná zavázala uhradit poplatek za službu – expres výplata, který činí částku 199 Kč a též službu bezpečná splátka. Služba bezpečná splátka činí 99 Kč a umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní, který je účtován pětkrát (tedy ve výši 396 Kč). Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dnů tzv. korunovým odkladem dle smlouvy, když uhradila 1 Kč dne 2. 4. 2024 a pak znovu dne 30. 4. 2024. Za prodloužení splatnosti korunovým odkladem byl účtován poplatek ve výši 2 762 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou závazků, byla cestou SMS a e-mailem vyzývána k úhradě. V této souvislosti požaduje žalobkyně náhradu účelně vynaložených nákladů celkem 1 030 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu dle smlouvy, a to ve výši 1 500 Kč a úroků v celkové výši 2 744 Kč. Žalovaná za dobu trvání úvěru uhradila celkem částku 1 356 Kč, na jistině dluží žalobkyni částku 13 414 Kč. K úhradě dluhu vyzvala žalobkyně žalované předžalobní výzvou. Žalovaná však již nic nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, z jednání dne , datum, se neomluvila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, , výzva ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, , výzva ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, , výpis čerpání splátek a úhrad žalované, potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik, výpis proplacení smlouvy k datu , datum, , sazebník platný od , datum, a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, , výpis proplacení ze dne , datum, ). Z těchto důkazů má za ověřené a prokázané tvrzené skutečnosti o uzavření úvěrové smlouvy a jejích podmínkách tak, jak je uvedeno v žalobě samotné včetně poskytnutí částky 14 000 Kč na účet žalované (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně). Žalovaná poukázala v souvislosti s úvěrovou smlouvou celkem 1 356 Kč na účet žalobkyně, a to přes upomínání ze strany žalobkyně a předžalobní výzvu jejího právního zástupce. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalované, bylo pouze předloženo potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracované žalobkyní, dle kterého má žalovaná příjem ve výši , částka, , jiný příjem členů domácnosti činí , částka, , avšak žalovaná má splátky jiným společnostem ve výši , částka, . Žádné podklady ani informace k majetkovým a osobním poměrům, které by měly být poskytnuty žalovanou, tvrzeny ani předloženy žalobkyní v řízení nebyly. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne , datum, , soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1 968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1 970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1 958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 14 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.13. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistiny, která činila 12 644 Kč (14 000 Kč – 1 356 Kč = 12 644 Kč, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné