ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2025:20.C.76.2025.1 Datum: 2025-06-30 Předmět: zaplacení 66 258 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 66 258 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení 66 258 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 3 119 Kč. Žalovaný vrátil celkem 6 238 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením dne 19. 12. 2023 pohledávku zesplatnila, přičemž požadovala zaplacení 47 256 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 256 Kč ve výši 15% ročně od 21. 12. 2023 do 11. 1. 2024 ve výši 445,28 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 48 256 Kč ve výši 15% ročně od 12. 1. 2024 do 9. 2. 2024 ve výši 575,07 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 256 Kč ve výši 15% ročně od 10. 2. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 19 002 Kč a úrok ve výši 85,78 % p. a. z částky 39 461,91 Kč od 21. 12. 2023 do 13. 1. 2024 ve výši 2 152,32 Kč, úrok ve výši 15 % p. a. z částky 39 461,91 Kč od 14. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 12. 2023 dosáhne částky 134 740 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, z interní databáze žalobkyně, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS za využití scoringového modelu. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne , datum, v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím svých webových stránek dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , přičemž celková výše úvěru činila 40 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, a z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, ). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 36 měsíčních splátkách, výše splátky činila 3 119 Kč s roční úrokovou sazbou 126,71 %, přičemž celkem se tak zavázal vrátit 112 284 Kč (zjištěno z téže smlouvy a ze splátkového kalendáře k smlouvě o úvěru). Dle dokladu o vyplacení úvěru zaslala žalobkyně částku 40 000 Kč na účet , Anonymizováno, . Dle formuláře – hodnocení klienta činil měsíční příjem žalovaného 16 900 Kč měsíčně (přičemž jediným příjmem je invalidní důchod) a měsíční výdaje činily částku 9 758 Kč (bydlení činilo částku 4 698 Kč, ostatní výdaje 200 Kč, částka ve výši 4 860 Kč je v přehledu označena jako životní minimum). Z potvrzení o platbách , právnická osoba, . vylo zjištěno, že žalovanému je výplata invalidního důchodu ve výši , částka, zasílána na účet. Z tohoto formuláře vyplývá, že žalovaný žádné splátky úvěrů nebo půjček neměl. Dle výpisu z registru SOLUS ze dne 30. 6. 2023 žalovaný tímto neprochází. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno podání pěti žádosti u bank a finančních institucí, u kterých si žalovaný podal žádost o úvěr. Dle karty klienta zaplatil žalovaný do zahájení soudního řízení dvě splátky, tj. celkem 6 238 Kč. Dle výzvy ze dne 15. 11. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 3. a 4. splátky. Dle výzvy ze dne 18. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 3., 4. a 5. splátky. Dle oznámení ze dne 19. 12. 2023 žalobkyně celou pohledávku za žalovaným zesplatnila. Dle předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího archu zaslala tento dopis žalovanému téhož dne.5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.6. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z údajů sdělených žalovaným. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Žalobkyně od žalovaného pouze vyžádala výpis z účtu potvrzující příjem z invalidního důchodu, přičemž se nikterak nezabývala výdaji žalovaného. Takový způsob však není řádným posouzením úvěruschopnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. S ohledem na učiněné závěry byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. K tomuto poučení žalobkyně žádné další důkazy nezaložila.15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 40 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenc