20 C 88/2025-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 19. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 50 316,23 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 19 354,25 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 11,75 % ročně z částky 19 354,25 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 236,45 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, dne 24. 4. 2020. Podle uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit předem vyčíslený poplatek ve výši 24 150 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s příslušenstvím v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 453 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 2 449 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 4 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 14. 8. 2025 v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými, na základě kterých uzavřel, že bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí částky 20 000 Kč jako jistiny úvěru s tím, že vrácena byla pouze do částky 4 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 4. 2022 a z transakční historie (tabulky umoření) – přehledu plateb žalovaného k uvedené smlouvě o úvěru, podle níž žalovaný uhradil dne celkem částku 13 814 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, přičemž o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 1. 2. 2022, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022). Žalovaný byl k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínán (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 včetně podacího archu z 11. 2. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne), avšak ten na svém dluhu po výzvě ničeho neuhradil. Ve výzvě z 10. 2. 2022 bylo uvedeno, aby žalovaný dlužnou částku uhradil do 17. 3. 2022. Žádné listiny prokazující to, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nebyly předloženy, ostatně zkoumání úvěruschopnosti nebylo žalobkyní ani v žalobě tvrzeno.4. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, ). Bez prověření úvěruschopnosti žalovaného neměla být smlouva vůbec uzavírána.12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno.13. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného však nebyly doloženy žádnými listinami (výplatní páskou, pracovní smlouvou apod.), tyto skutečnosti žalobkyně v žalobě ostatně ani netvrdila. K poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření předmětné smlouvy neměla žalobkyně žádných návrhů na doplnění dokazování.14. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou dosud nevrácenou jistinu, která činila 16 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, 20 000 Kč – 4 000 Kč, které žalovaný uhradil). Pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny.15. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned po výzvě věřitele, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud spotřebitel břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu, neunese (mimo jiné třeba i proto, že je v řízení pasivní, nedostavuje se k jednání a nemůže být tedy soudem v souladu s § 118a o. s. ř. poučen) pak lze vycházet ze stavu, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Nároky na úroky z prodlení se poté odvíjí od výzvy věřitele (srov. nap