21 C 180/2024-22 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 16. 9. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 15 870 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč za období od 2. 2. 2024 do zaplacení v zákonné výši.2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě dne 29. 9. 2023 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy o úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 29. 1. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 1. 2. 2024 vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2. 2. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI smlouvy o úvěru.3. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla v odst. 4.2. písm. c) smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 16. 3. 2023. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od 2. 2. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 7. 8. 2024. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 1 870 Kč.4. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byla dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.6. Z provedeného dokazování se podává:i. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému dne 29. 9. 2023 poskytla 10 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky přijal téhož dne (smlouva o úvěru a výpis z účtu). Žalovaný se zavázal, že splatí úvěr tak, že smluvní úrok podle čl. 2.1.6 bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy o úvěru (viz odst. 5. 1. smlouvy o úvěru).ii. Podle odst. 4.2. smlouvy o úvěru v případě prodlení úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu také a) účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného; b) zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem; a c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši ve výši 40 % p. m. (odst. 2.1.6. smlouvy o úvěru). Podle odst. 6.2. smlouvy o úvěru v případě prodlení úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení podle čl. 4.2.).iii. Při uzavření smlouvy o úvěru měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023. Z uvedených výpisů mimo jiné vyplývá, že žalovaný v tomto období příjem z invalidního důchodu 3. stupně ve výši 16 992 Kč v každém z těchto měsíců. V měsíci červen 2023 přijal finanční prostředky z úvěru od společnosti , právnická osoba, . ve výši 31 000 Kč, ve výši 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Od úřadu práce přijal příspěvek na péči ve výši 7 040 Kč za období listopad 2022 až červen 2023. Kredit účtu v měsíci červen činil 62 032,01 Kč a debet 57 227,40 Kč. V měsíci červenec 2023 přijal finanční prostředky z úvěru od společnosti , právnická osoba, ve výši 40 000 Kč. Kredit účtu v měsíci červenec činil 60 316,00 Kč a debet 65 185,00 Kč. Na konci měsíce měl žalovaný kreditní zůstatek 26,27 Kč. V měsíci srpen 2023 přijal finanční prostředky z úvěru od společnosti Emma´s credit s.r.o. ve výši 6 500 Kč. Kredit účtu v měsíci červenec činil 33 022,00 Kč a debet 33 067,06 Kč. Na konci měsíce měl žalovaný debetní zůstatek 18,79 Kčiv. Žalobkyně žalovaného svou výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2024 měla vyzvat, aby svůj dluh uhradil do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 8. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2024 a podacím lístkem ze dne 7. 8. 2024).v. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.15. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému 10 000 Kč. Žalobkyně proto byla povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.16. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění,