21 C 32/2025-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 29. 10. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 15 136,12 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 485,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 136,12 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 336,12 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení. Částka 15 136,12 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 336,12 Kč a poplatků za zaslané upomínky ve výši 1 800 Kč (3 x, Anonymizováno, 600 Kč).2. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, , právnická osoba, . (dále jen „banka“), uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky.3. Nedílnou součástí této smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky banky, úrokový lístek banky a sazebník banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. Žalovanému banka poskytla úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě a v dispozicích ke smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy.4. Žalovaný své závazky ze smlouvy porušil, když na svém běžném účtu opakovaně přečerpával povolený limit. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13 336,12 Kč dne 2. 5. 2023 převedla na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, .5. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 5. 9. 2023 zesplatnila ke dni 5. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 15 136,12 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 s účinností od 21. 6. 2024 banka postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.7. Banka podle žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně cituje rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého je dostačující, má-li poskytovatel úvěru k dispozici dokumenty k datu uzavření smlouvy o úvěru.8. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.9. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 1. 7. 2021 se banka s žalovaným dohodla na zřízení běžného účtu č. , č. účtu, , k němuž zřídila kontokorentní úvěr „Flexikredit“ s výši povoleného limitu 10 000 Kč (prokázáno dokumentem nazvaným „dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou“ dne 5. 12. 2019).ii. Oznámením o zesplatnění ze dne 7. 9. 2023 banka měla žalovanému oznámit, že v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlašuje úvěr č. , č. účtu, na částku 13 336,12 Kč za splatný ke dni 5. 9. 2023. Odeslání ani doručení tohoto oznámení však nebylo prokázáno.iii. Ke dni 21. 6. 2024 činil debet na úvěrovém účtu č. , č. účtu, 13 336,12 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu).iv. Úrok za nepovolený debet na běžném účtu od 17. 12. 2013 činil 29 % ročně (prokázáno úrokovým lístkem banky účinný od 17. 12. 2013).v. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 postoupila banka pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, potvrzením ze dne 21. 6. 2024 a seznamem postupovaných pohledávek).vi. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 měla banka oznámit žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Zásilka byla odeslána dne 12. 7. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 a podacím lístkem).vii. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 9. 2024 měl vyzvat zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě předmětného dluhu. Zásilka byla odeslána dne 27. 9. 2024 (prokázáno příslušnou výzvou a podacím lístkem).viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.19. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 13 336,12 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že banka před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.20. Žalobkyně toliko uvedla, že banka při posuzování úvěruschopnosti měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, na základě kterých ověřila jeho příjmy a výdaje. Toto tvrzení není pro prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou dostatečné. Žalobkyně totiž neuvedla, jaké údaje z uvedených zdrojů získala a jak je hodnotila. Ostatně žalobkyně své neúplné tvrzení ani neprokázala. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že banka neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí řádně, a dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřená dne 5. 12. 2019 je v části, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr, (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná. Nárok na smluvený úrok a na poplatky za upomínky v celkové výši 1 800 Kč tak žalobkyni nenáleží. Ostatně skutečnost, že banka upomínky žalovanému odeslala, žalobkyně rovněž nedoložila.21. Žalobkyně cituje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, podle něhož „…stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce“. K tomu soud uvádí, že samozřejmě postačuje, aby měl poskytovatel úvěru k dispozici listiny, jimiž věřitel ověřil úvěruschopnost úvěrovaného před poskytnutí úvěru, v soudním řízení však musí prokázat jednak, že tomu tak bylo a jednak jaké konkrétní informace z uvedených listin získal.22. Jelikož je smlouva, na základě které banka poskytla úvěr neplatná a žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, má žalobkyně pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 13 336,12 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovan