21 C 37/2025-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13. 12. 2024 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za období od 7. 8. 2024 do zaplacení v zákonné výši 14,75 % ročně, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 100 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 188,08 Kč a smluvní pokutu ve výš 2 940 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že dne 11. 8. 2023 , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ty se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím do 7. 3. 2024. Žalovaná načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatila a dostala se do prodlení s jeho vrácením. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy úvěru, a zároveň dle téhož odstavce smlouvy o úvěru povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, a to ve výši 2 940 Kč.3. Při dokončení žádosti o úvěr obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 20 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu.4. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky žalobkyni a oznámila toto žalované.5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.6. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 11. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované dne 11. 8. 2023 poskytla 20 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisem z běžného účtu). Dne 6. 2. 2024 uzavřeli účastníci dodatek 4 ke smlouvě o úvěru, ve kterém si sjednaly splatnost úvěru na 7. 3. 2024 a úrok se sazbou 32,13 % ročně (prokázáno dodatkem č. 4. ke smlouvě o úvěru).ii. Dne 1. 11. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a dne 5. 8. 2024 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě kterých přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 a společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek).iii. Právní předchůdkyně žalobkyně měla oznámit žalované postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2024. Zároveň žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzva s oznámením byla žalované odeslána dne 16. 8. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2024 a poštovním podacím archem). Doručení zásilky nebylo prokázáno.iv. Výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 měl zástupce žalobkyně vyzvat žalovanou k úhradě jejího dluhu. Výzva byla žalované odeslána dne 21. 10. 2024. (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024, poštovním podacím archem). Doručení zásilky nebylo prokázáno.v. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.15. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované 20 000 Kč. Žalobkyně (jako její právní nástupkyně) proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.16. Žalobkyně k otázce, zda její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, uvedla toliko to, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost prověřovala ve veřejných rejstřících. Ani k uvedeným tvrzením však neoznačila důkazy. Z tohoto důvodu má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně (jako poskytovatel úvěru) řádně a s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr neprověřovala.17. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná, a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty, nároky na paušalizované náklady upomínání, ani jiné pohledávky vzniklé na základě smlouvy. Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 20 000 Kč je plněním bez právního důvodu (bezdůvodným obohacením), který měla žalovaná žalobkyni (její právní předchůdkyni) vrátit (§ 2993 věta první o. z.).18. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalované doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měla možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 23. 12. 2024 (viz doručenka na čl. 11 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 26. 12. 2024 a od 27. 12. 2024 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 27. 12. 2024. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.21. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 7. 3. 2024 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 1. 2024, činila 6,75 %. Soud však dospěl