6 C 118/2025-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13 770 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný opakovaně cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobcem a uzavřel tak s ním smlouvy o přepravě osob, kdy při provádění přepravní kontroly se žalovaný opakovaně neprokázal platným jízdným dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, a to dne , datum, (linka , Anonymizováno, ), , datum, (, Anonymizováno, ), , datum, (linka , Anonymizováno, ), , datum, (linka , Anonymizováno, ), , datum, (linka , Anonymizováno, ) a dne , datum, (linka , Anonymizováno, ). Jelikož pak žalovaný porušil svou povinnost cestujícího, vznikla mu dle smluvních přepravních podmínek povinnost uhradit žalobci přirážku k jízdnému tj. smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Splatnost jednotlivých pohledávek pak nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovanou částku tak představuje devětkrát smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 13 500 Kč a devětkrát jízdné ve výši 30 Kč, tj. celkem 270 Kč, tedy pohledávka v celkové výši 13 770 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 24. 2. 2025 předžalobní výzvu, avšak žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Zároveň žalobce uplatnil také nárok na zákonný úrok z prodlení.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze zápisů o provedených přepravních kontrolách ze dne , datum, (linka , Anonymizováno, ), , datum, (linka , Anonymizováno, ), , Anonymizováno, (linka , Anonymizováno, ), , datum, (linka , Anonymizováno, ), , datum, (linka , Anonymizováno, ), , datum, (linka , Anonymizováno, (2x linka , Anonymizováno, ) a dne , datum, (linka , Anonymizováno, ) vyplývá, že žalovaný opakovaně cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobcem, kdy se na výzvu opakovaně neprokázal jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobci devětkrát jízdné ve výši 30 Kč, tj. celkem 270 Kč, a devětkrát smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 13 500 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 2. 2025 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobce, kterou byl žalovaný v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.4. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, neboť tvrzení v ní uvedená byla prokázána listinnými důkazy předloženými žalobcem. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu smluv o přepravě celkem částku ve výši 13 770 Kč včetně příslušenství, sestávající z devětkrát jízdného ve výši 30 Kč, tj. celkem 270 Kč, a devíti smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 13 500 Kč, přiznané dle smluvních přepravních podmínek a ustanovení § 2048 občanského zákoníku tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), dále ze zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 151 odst. 1, 3 o. s. ř. soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 800 Kč, tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva a podání žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a 21% daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 315 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.8. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšného žalobce aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou tím samým žalobcem ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech.