ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2025:6.C.81.2025.1 Datum: 2025-07-28 Předmět: zaplacení 31 700 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 31 700 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal proti žalovaném zaplacení celkem 31 700 Kč s odůvodněním, že se jedná o dluh dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 56,05% p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 158 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný uhradil žalobci toliko 8 106 Kč. Žalobce uvádí, že žalovaný tak k datu podání žaloby dluží následující částky – částka ve výši 20 700,96 Kč (nová jistina úvěru, tvořená dlužnou původní jistinou ve výši 18 195,33 Kč a přirostlý dlužný úrok ve výši 2 505,63 Kč). V bodě 6.1. smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen nahradit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne žalovaný v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce uplatnil nárok na celkovou smluvní pokutu 1 497 Kč (3 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru (jistina + přirostlý dohodnutý úrok) za každý den prodlení s její úhradou, kdy tuto smluvní pokutu žalobce vyčíslil částkou 8 503 Kč (0,1% z dlužné nové jistiny ve výši 20 700,96 Kč za každý den prodlení žalovaného počínaje dnem 20. 3. 2024 do data podání žaloby). Žalobce rovněž požaduje dohodnutý úrok ve výši 56,05 % ročně z částky 18 195,33 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 50 025 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na tuto nereagoval. Žalobce tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž si uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení.2. Okresní soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu bylo jednání bez její osobní účasti.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) na základě, které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 56,05% p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 158 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný uhradil žalobci toliko 8 106 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný tak k datu podání žaloby dluží následující částky – částka ve výši 20 700,96 Kč (nová jistina úvěru, tvořená dlužnou původní jistinou ve výši 18 195,33 Kč a přirostlý dlužný úrok ve výši 2 505,63 Kč). V bodě 6.1. smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen nahradit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne žalovaný v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce uplatnil nárok na celkovou smluvní pokutu 1 497 Kč (3 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru (jistina + přirostlý dohodnutý úrok) za každý den prodlení s její úhradou, kdy tuto smluvní pokutu žalobce vyčíslil částkou 8 503 Kč (0,1% z dlužné nové jistiny ve výši 20 700,96 Kč za každý den prodlení žalovaného počínaje dnem 20. 3. 2024 do data podání žaloby). Žalobce rovněž požaduje dohodnutý úrok ve výši 56,05 % ročně z částky 18 195,33 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 50 025 Kč. Předžalobní výzvou byl žalovaný právním zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dluhu. Dle poštovního podacího archu byla tato výzva odeslána žalovanému dne 15. 7. 2024 na adresu , adresa, .5. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 2395 a násl., § 588, § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Ve smyslu citované právní úpravy a zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, když žalobce vycházel pouze z dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalované) a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI) a jiná šetření neprováděl, a to za situace kdy z výpisů z účtu, které žalovaný žalobci předložil, vyplývá, že mu na účtu zůstává pravidelně zůstatek ve výši několik set korun maximálně několika tisíc korun. Žalobce soudu neprokázal na základě, jaké skutečnosti byla zjištěna doručovací adresa žalovaného, na kterou mu bylo žalobcem doručováno, kdy uvedl, že tuto adresu mu pravděpodobně žalovaný nahlásil ještě před uzavřením smlouvy. Žalobce rovněž soudu neprokázal, zda a případně jak ověřoval běžné faktické výdaje žalovaného (zejména za bydlení, energie, telefon). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru Krajského soudu v Praze, v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019-75 je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18.8. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 20 000 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 8 106 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 11 894 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./.9. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků – náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokuty či smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení /výrok II./.10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl ve věci úspěch ve větší míř