9 C 1/2025-89 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 100 890,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem do výše 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3,06 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Celkem vyčerpal částku 103 711,37 Kč. Vrátil však jen 26 604 Kč. Z důvodu prodlení s hrazením splátek byl úvěr zesplatněn ke dni 17. 7. 2024. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 98 172,99 Kč, poplatků za pojištění ve výši 817,29 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za prodlení se splácením a s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 17 901,40 Kč, úroku ve výši 27,90 % (resp. 14,75 %) ročně z částky 98 172,99 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 876,60 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 890,28 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok. Potvrdil, že dne , datum, uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které převzal celkem 103 711,37 Kč. Namítl však, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neposoudila řádně jeho úvěruschopnost. Z toho důvodu je úvěrová smlouva neplatná. Dále namítl, že výše úroku, RPSN a poplatků odporovala dobrým mravům. Na svůj závazek vrátil dosud 26 604 Kč.3. Soud projednal věc při jednání dne 27. 2. 2025 a dne 3. 4. 2025 a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný mohl čerpat prostředky do výše úvěrového rámce 100 000 Kč. Žalovaný vyčerpal částku 103 711,37 Kč. Peníze mu žalobkyně poskytla bezhotovostně na jeho bankovní účet (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného, z výpisu čerpání a ze shodných tvrzení účastníků). Zavázal se přitom splácet měsíčně splátky ve výši 3,06 % z výše sjednaného úvěrového rámce, smluvní úrok činil 27,90 % ročně (zjištěno z úvěrové smlouvy). Vrátil jen 26 604 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad a ze shodných tvrzení účastníků). Protože nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 7. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 111 808,86 Kč do 14 dní od sepsání této výzvy (zjištěno z dopisu ze dne 17. 7. 2024). Dle podacího archu byla tato výzva žalovanému odeslána dne 18. 7. 2024.5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to odborným posouzením jeho příjmů a výdajů a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dle úvěrové smlouvy a karty klienta činil příjem žalovaného 29 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti také 29 000 Kč. Žalovaný byl ženatý, měl , Anonymizováno, , Anonymizováno, a bydlel ve vlastním bytě/domě. Měsíční výdaje domácnosti činily dle tvrzení žalovaného 39 000 Kč. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy vyžádala výpis z účtu žalovaného za období měsíce dubna 2023. Z tohoto výpisu bylo zjištěno, že mzda žalovaného činila v daném období 34 119 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 46 967,88 Kč a konečný zůstatek 3 845,45 Kč, přičemž celkové příjmy představovaly 34 119 Kč a celkové výdaje 77 241,43 Kč. Údaje tedy neodpovídaly údajům vyplněným v kartě klienta. Žalobkyně dále předložila výpis z registru , Anonymizováno, , dle nějž žalovaný měl v době uzavření smlouvy již šest splátkových úvěrů (3 žádosti odmítnuty) s celkovými měsíčními splátkami ve výši 22 441 Kč. Tyto údaje také neodpovídaly vyplněným údajům v úvěrové smlouvě. Žalobkyně dále nijak neověřovala příjem ostatních členů domácnosti, vycházela jen z údajů sdělených žalovaným. Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 103 711,37 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.13. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen 26 604 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 77 107,37 Kč (103 711,37 – 26 604). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Jinými slovy, soud uložil žalovanému povinnost vrátit pouze nesplacenou jistinu, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, jelikož splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1, jehož majetek včetně příjmu je postižen několika exekucemi) ani na základě rozhod