9 C 10/2025-36 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2024 domáhala po žalovanéM zaplacení celkem 17 028,79 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 28. 2. 2024. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem do výše 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Celkem vyčerpal částku 15 429 Kč. Vrátil však jen 497 Kč. Z důvodu prodlení s hrazením splátek byl úvěr zesplatněn ke dni 10. 7. 2024. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 999,10 Kč, poplatků za pojištění ve výši 132,69 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 997 Kč za prodlení se splácením a s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 630,27 Kč, úroku ve výši 27,9 % (resp. 14,75 %) ročně z částky 14 999,10 Kč ode dne 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 487,78 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 028,79 Kč ode dne 15. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 25. 2. 2025 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný mohl čerpat prostředky do výše úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal částku 15 429 Kč. Peníze mu žalobkyně poskytla bezhotovostně na jeho bankovní účet (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného a z výpisu čerpání). Zavázal se přitom splácet měsíčně splátky ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce, smluvní úrok činil 27,90 % ročně (zjištěno z úvěrové smlouvy). Vrátil jen 497 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Protože nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 10. 7. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 593,67 Kč do 14 dní od sepsání této výzvy (zjištěno z dopisu ze dne 10. 7. 2024). Dle podacího archu byla tato výzva žalovanému odeslána dne 11. 7. 2024.5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to odborným posouzením jeho příjmů a výdajů a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dle úvěrové smlouvy a karty klienta činil příjem žalovaného 22 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč. Žalovaný byl svobodný, bezdětný a bydlel v podnájmu. Výdaje na bydlení činily 5 500 Kč, splátky úvěrů 500 Kč a ostatní výdaje 2 500 Kč. Skutečné příjmy a výdaje žalovaného však nebyly žádným způsobem prokázány, žalobkyně si nevyžádala ani pracovní smlouvu žalovaného, výpisy z jeho účtu, apod. Byl přiložen jen výpis z registru NRKI, dle nějž žalovaný měl v době uzavření smlouvy již jeden osobní úvěr, na který splácel 2 182 Kč měsíčně a dále měl kontokorent. Tyto údaje tedy neodpovídaly vyplněným údajům v úvěrové smlouvě. Žalobkyně nijak nezohlednila tyto údaje. Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 15 429 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.15. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 497 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14 932 Kč (15 429 – 497), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 12,75 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 25. 7. 2024 do zaplacení. Splatnost dluhu nastala po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne 10. 7. 2024, tj. dne 24. 7. 2024. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 44 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně v rozsahu 72 % a neúspěšná v rozsahu 28 % (předmět řízení včetně příslušenství činil 22 183,84 Kč, žalobkyně neuspěla v rozsahu částky 6 125,19 Kč). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdob