9 C 196/2024-57 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 132 987,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 6. 1. 2022. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem do výše 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3,17 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Celkem vyčerpal částku 152 238 Kč. Vrátil však jen 98 760 Kč. Z důvodu prodlení s hrazením splátek byl úvěr zesplatněn ke dni 13. 5. 2024. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 129 988,90 Kč, poplatků za pojištění 1 098,72 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za prodlení se splácením a s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 21 117,27 Kč, úroku ve výši 25,88 % ročně z částky 129 988,90 Kč ode dne 13. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 127,18 Kč ode dne 28. 5. 2024 do dne 12. 8. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 132 987,62 Kč ode dne 13. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 10. 12. 2024 a dne 14. 1. 2025 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 1. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný mohl čerpat prostředky do výše úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal částku 152 238 Kč, peníze mu žalobkyně poskytla bezhotovostně na jeho bankovní účet (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného a z výpisu čerpání). Zavázal se přitom splácet měsíčně splátky ve výši 3,17 % z výše sjednaného úvěrového rámce, smluvní úrok činil 25,88 % ročně (zjištěno z úvěrové smlouvy). Vrátil jen 98 760 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Protože nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 13. 5. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 145 790,40 Kč do 14 dní od sepsání této výzvy (zjištěno z dopisu ze dne 13. 5. 2024). Dle podacího archu byla tato výzva žalovanému odeslána dne 14. 5. 2024.5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to odborným posouzením jeho příjmů a výdajů a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dle úvěrové smlouvy a karty klienta činil příjem žalovaného 38 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 6 000 Kč. Žalovaný byl ženatý a měl dvě děti. Bydlel ve vlastním bytě/domě. Výdaje domácnosti činily 29 000 Kč. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpisy z jeho účtu za období od 8. 10. 2021 do dne 4. 1. 2022. Na tento účet mu však nechodila mzda. Žalobkyně předpokládala, že žalovaný pobírá mzdu v hotovosti, protože si každý měsíc na účet vkládal vyšší částky, např. dne 17. 10. 2021 částku 40 000 Kč, dne 29. 11. 2021 částku 10 000 Kč a dne 30. 11. 2021 částku 11 500 Kč. Tento předpoklad však byla jen domněnka žalobkyně. Skutečné příjmy žalovaného nebyly žádným způsobem prokázány. Dále byl přiložen již jen výpis z registru NRKI, dle nějž žalovaný požádal dne 15. 10. 2021 o hypotéku ve výši 2 000 000 Kč a dne 1. 11. 2021 požádal o hypotéku ve výši 1 600 000 Kč. Do uzavření smlouvy s žalobkyní nebylo o jeho žádostech rozhodnuto. Dne 5. 1. 2022 (tedy den před uzavřením smlouvy s žalobkyní) požádal o úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně nijak nezohlednila tyto údaje. Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 152 238 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.15. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 98 760 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 53 478 Kč (152 238 – 98 760), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 14,75 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 28. 5. 2024 do zaplacení. Splatnost dluhu nastala po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne 13. 5. 2024, tj. dne 27. 5. 2024. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný