9 C 211/2024-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 15. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 22. 1. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byla žalovanému přenechaná částka 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 21měsíčních splátkách po 3 821 Kč. Nad rámec jistiny se zavázal uhradit poplatek 45 241 Kč. Vrátil však jen 5 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 3 819 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 813,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku 24,12 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 18. 3. 2025 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 22. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému téhož dne přenechala v hotovosti 35 000 Kč (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, ). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši 33 744 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 288 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách po 3 821 Kč. Celková částka splatná žalovaným tak činila 80 241 Kč (vše zjištěno z téže smlouvy). Dle zákaznické karty vyplněné dne 22. 1. 2022 činil měsíční příjem domácnosti žalovaného 28 000 Kč (z toho příjem žalovaného 20 000 Kč od zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, ., Anonymizováno, a další příjem domácnosti 8 000 Kč) a měsíční výdaje 3 800 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Do začátku soudního řízení vrátil 5 000 Kč (zjištěno z přehledu splácení). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 29. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a zároveň ho vyzvala k zaplacení 98 307,72 Kč, a to deseti dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 30. 5. 2024. Dle předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího lístku odeslala tento dopis dne 29. 7. 2024.5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů sdělených žalovaným a z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žádné listiny však k žalobě nebyly připojeny. Věřitel před poskytnutím úvěru přitom musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti. Navíc žalovaným tvrzené měsíční výdaje ve výši 3 800 Kč se soudu jeví jako zcela nevěrohodné.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 35 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dosud vrátil jen 5 000 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč (35 000 – 5 000), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 14. 6. 2024 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do 10 dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 3. 6. 2024. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k p