ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2025:9.C.47.2025.1 Datum: 2025-05-15 Předmět: zaplacení 11 506,55 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2/1 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86/1,2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87/1 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", ["postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 11 506,55 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2/1 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86/1,2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87/1 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 8)
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkem 11 506,55 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne , datum, (dále jen „smlouva“) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 500 Kč, který měl být splacen nejpozději 16. 7. 2023. Nad rámec jistiny se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 006,55 Kč, který byl splatný 16. 7. 2023. Žalovaný však k datu splatnosti ani ke dni podání návrhu neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a úvěr mu tak byl poskytnut. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 006,55 Kč. Žalovaný dluh ani přes výzvu zaslanou žalobkyní dne 20. 12. 2024 neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 15. 5. 2025 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 006,55 Kč, tedy celkově měl žalovaný vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 11 506,55 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit v jedné splátce, a to nejpozději dne 16. 7. 2023. Smlouva o spotřebitelském úvěru dále obsahuje ve svém článku XI., bodu 1 ujednání, že žalovaný prohlašuje, že zvážil svou finanční situaci a možnosti a je schopen řádně plnit závazky vyplývající z této smlouvy (vše zjištěno ze „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, “ ze dne , datum, a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostně na bankovní účet žalovaného částku 5 500 Kč dne 16. 6. 2023 (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , Sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 4. 2025 včetně Výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, ). Žalovaný však svůj dluh neuhradil ani z části. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (zjištěno z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a Seznamu postoupených pohledávek). Dne 20. 12. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a rovněž ho vyzvala k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení (zjištěno z dopisu ze dne 20. 12. 2024, z výzvy před podáním žaloby ze dne 20. 12. 2024 a podacího lístku ze dne 20. 12. 2024).5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů zjištěných pomocí lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Takový postup však není řádným posouzením úvěruschopnosti. Věřitel před poskytnutím úvěru totiž musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje evidované ve veřejně dostupných evidencích, které dostatečně nepopisují aktuální finanční situaci žadatele o úvěr. Pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr dokonce ani nestačí tvrzení žadatele o úvěr týkající se jeho finanční situace a schopnosti splácet žádaný úvěr. Věřitel musí vycházet z objektivně podložených informací dostatečně osvědčujících reálnou finanční situaci individuálně určeného žadatele o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně toto neučinila.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 5 500 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru ve svém ustanovení § 86 odst. 1, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na údaje z veřejně dostupných evidencí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s údaji evidovanými ve veřejně dostupných databázích. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.13. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 500 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 12 % ročně z částky 5 500 Kč ode dne 3. 1. 2025 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzv