9 C 49/2025-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 16. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 12 240 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že coby dopravce zajišťuje dopravní obslužnost v Hlavním městě Praze a příměstských oblastech v systému Pražské integrované dopravy při přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou, přičemž je současně oprávněna prostřednictvím pověřené osoby kontrolovat, zda cestující má platný jízdní doklad. Cestující, který se při kontrole neprokáže platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit dopravci jízdné a přirážku k jízdnému, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Žalovaný celkem v 8 případech využil ke své přepravě vozidla žalobkyně bez platného jízdního dokladu, a to konkrétně ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Podle smluvních přepravních podmínek a tarifu činí výše základního jízdného 30 Kč a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč, žalobkyně se tak domáhala po žalovaném zaplacení 8 x 1 530 Kč. Dále se domáhala zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni uskutečnění jednotlivých jízd bez platného jízdního dokladu.2. Žalovaný je omezen ve svéprávnosti. Jeho opatrovnice nezpochybnila, že by žalovaný v uvedených dnech nevyužil ke své přepravě veřejnou hromadnou dopravu. Poukázala však na jeho psychický stav.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 31. 7. 2025 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalovaný celkem v 8 případech využil ke své přepravě vozidla veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách, přičemž ve všech případech žalobkyní pověřená osoba (revizor) při přepravní kontrole zjistila, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, o čemž byly vyhotoveny zápisy o provedených přepravních kontrolách. Konkrétně žalovaný cestoval dne , datum, autobusem č. , hodnota, , dne , datum, tramvají č. , hodnota, , dne , datum, linkou metra B, dne , datum, linkou metra C, dne , datum, linkou metra B, dne , datum, linkou metra A, dne , datum, linkou metra B a dne , Anonymizováno, . 2 , Anonymizováno, linkou metra A (zjištěno ze záznamů o provedených přepravních kontrolách).5. Podle Smluvních přepravních podmínek PID (metro, tramvaje, lanová dráha, autobusy, trolejbusy, plavidla) platných od 1. 8. 2021 a tarifu činí výše základního jízdného 30 Kč a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč.6. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě celkového dluhu dopisem ze dne 31. 1. 2025, který odeslala dne 6. 2. 2025 (zjištěno z výzvy včetně podacího archu).Anonymizovaný odstavec8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě.9. Soud po zhodnocení okolností daného případu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud nepochybuje o tom, že žalovaný i přes své , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, byl schopen platně uzavřít smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., tedy že byl schopen pochopit, že při cestování městskou hromadnou dopravou je třeba mít jízdenku. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný tím, že ve shora uvedených dnech cestoval městskou hromadnou dopravou, uzavřel s žalobkyní konkludentně (mlčky) smlouvu o přepravě osob, na základě které mu vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni cenu jízdenky (8 x 30 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení od prvního dne prodlení (den následující po přepravní kontrole) do zaplacení (§ 1968 a 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. Pokud však jde o žalovanou přirážku (smluvní pokutu) ve výši 8 x 1 500 Kč včetně příslušenství, neshledal soud nárok žalobkyně oprávněný, a to pro rozpor s dobrými mravy. Soud přihlédl zejména k tomu, že žalovaný trpěl v době přepravních kontrol , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , které mu znemožňovalo pochopit institut smluvní pokuty a které následně vedlo k omezení jeho svéprávnosti v rozsahu uzavírání veškerých smluv a nakládání s penězi. Žalobkyně po něm navíc požadovala smluvní pokutu v maximální možné výši. Soud proto dospěl k závěru, že z uvedených důvodů není spravedlivé po žalovaném nárokovat smluvní pokutu, a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení však neuplatnil.