9 C 7/2025-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 31. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 10 649 Kč z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 20. 11. 2013 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Na základě smlouvy byla žalovanému přenechaná částka 6 000 Kč. Žalovaný se ji zavázal vrátit včetně celkového poplatku ve výši 5 017 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 766 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 141 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 184 Kč (výše poslední splátky měla činit 161 Kč). Žalovaný však uhradil jen 368 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 5 799,58 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 849,42 Kč. Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na kapitalizovaný kapitalizované úroky ve výši 10 229,24 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 645,32 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 5 799,58 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 799,58 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání dne 13. 2. 2025 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Dle smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 20. 11. 2013, přenechala právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne žalovanému v hotovosti 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 766 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 141 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 110 Kč v 60týdenních splátkách (59 splátek po 184 Kč a poslední splátka ve výši 161 Kč). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle přehledu půjčky a tvrzení žalobkyně žalovaný vrátil do zahájení soudního řízení jen 368 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 včetně přílohy postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu z 29. 9. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek a zároveň ho vyzvala k vrácení 10 649 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího archu odeslala tento dopis dne 27. 10. 2023 žalovanému. Dle dopisu ze dne 30. 7. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k vrácení 26 909,88 Kč do 14. 8. 2024. Dle podacího lístku odeslal tento dopis žalovanému dne 30. 7. 2024.5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů sdělených žalovaným a z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žádné listiny však k žalobě nebyly připojeny. Povinností věřitele před poskytnutím úvěru přitom je zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum podpisu smlouvy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 20. 11. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 20. 11. 2013, neboť smlouva o půjčce, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel (§ 3 písm. a/ zákona o spotřebitelském úvěru).7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 6 000 Kč. Smlouva o půjčce (resp. o spotřebitelském úvěru) však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru (§ 9), což má za následek absolutní neplatnost smlouvy.9. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně o 6 000 Kč (§ 451 obč. zák.), vrátila 368 Kč. Soud mu proto uložil povinnost vrátit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), částku 5 632 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení od 14. 11. 2023 do zaplacení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Splatnost dluhu soud určil podle § 563 obč. zák., dle kterého není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k vrácení přenechaných peněz (včetně příslušenství a poplatků, které však nebyly platně sjednány) dopisem ze dne 29. 9. 2023, který mu byl odeslán 27. 10. 2023. Soud vyšel z toho, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tj. 1. 11. 2023. V dopise byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 10 dní od doručení dopisu. Žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději 13. 11. 2023. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následující den do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.