5 C 155/2024-25 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13 250 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 26.6.2023 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a dále částku ve výši 2 010 Kč, když v návrhu uvedl, že mezi účastníky byla dne 26.5.2023 uzavřena smlouva o zápůjčce na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne 25.6.2023. Smlouva byla uzavřena dálkovým způsobem prostřednictvím webové stránky žalobce, v návrhu žalobce popisuje způsob uzavření smlouvy. Dále žalobce v návrhu popisuje jakým způsobem posuzoval schopnost splácení úvěrového závazku žalovaným. Žalovaný svou povinnost nesplnil, v důsledku jeho prodlení mu vznikla povinnost hradit zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč, když se jedná o žalovanému odeslané písemné výzvy z 2.7., 9.7., 16.7. a 25.7., vše 2023. Celková výše dluhu žalovaného je 13 250 Kč na jistině a poplatku, 2 000 Kč na shora uvedených nákladech a dále 2 010 Kč na smluvní pokutě, která byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné částky 10 000 Kč a je požadována od 26.6.2023, tedy po splatnosti zápůjčky, do 5.4.2024, kdy žalobce vyhotovil návrh na zahájení řízení, jedná se o 2 840 Kč, je však požadováno pouze 2 010 Kč z důvodu částečné úhrady provedené žalovaným.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, na rozdíl od žalovaného žalobce svou neúčast omluvil. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26.5.2023, uzavřené mezi účastníky, vyplývají skutečnosti uváděné žalobcem v návrhu, tedy sjednání zápůjčky 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky 3 250 Kč, splatnost jistiny a poplatku do 25.6.2023, pro případ prodlení žalovaného sjednané účelně vynaložené náklady v rozsahu 500 Kč za písemnou výzvu, další případné platby žalovaného např. ve formě částky 450 Kč za přípravu dohody o splátkovém kalendáři, 500 Kč za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek, 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře, 1 800 Kč v rámci účelně vynaložených nákladů spojených s předáním a vymáháním pohledávky inkasní agenturou. Současně ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení splatnosti, v případě prodloužení o 7 dnů za poplatek 15% výše dlužné jistiny, až do 25% výše dlužné jistiny je odstupňováno další možné prodloužení až o 30 dnů. Ve smlouvě je uvedeno, že byla sjednána zápůjční úroková sazba 0 %. Pro případ prodlení žalovaného byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Současně soud konstatoval z listin předložených žalobcem, že sjednaná částka byla na účet žalovaného odeslána, konstatoval 4 upomínky žalovaného. Ze zprávy , právnická osoba, . , adresa, soud zjistil, že částka 10 000 Kč byla opravdu na ve smlouvě uvedený účet připsána, jeho majitelem je žalovaný.4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ovšem s ohledem na charakter žalobce a celkový obsah sjednané smlouvy je dle názoru soudu zřejmé, že mezi účastníky byla fakticky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o poskytnutí finančních prostředků za účelem zisku a podle subjektu žalobce se z jeho strany jedná o opakované poskytování finančních prostředků za tímto účelem. Sice je ve smlouvě uvedena nulová úroková sazba, ovšem dle názoru soudu vůči jistině značně vysoký sjednaný poplatek tento úrok v sobě skrývá. Jedná se o poplatek, který představuje přibližně 32,5% jistiny.3 5 C 155/20245. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.6. Jak již soud uvedl, považuje mezi účastníky sjednaný poplatek v rámci snahy žalobce o dosažení zisku za faktický úrok, který představuje 32,5% jistiny. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 6,78 % ročně. Sjednaný poplatek, který představuje 32,5 % úvěrové jistiny nepochybně výrazným způsobem tuto obvyklou úrokovou míru přesahuje. Na tom nemění nic skutečnost, že poplatek není pouze úrokem, představuje pravděpodobně i určité náklady žalobce spojené s uzavřením smlouvy, poskytnutím úvěru a vedením úvěrového účtu, ovšem jedná se o smlouvu uzavíranou tzv. dálkovým způsobem, administrativní náklady v rámci uzavření smlouvy a jejího vedení nemohou být nijak vysoké, splatnost byla dána v rozsahu pouhého měsíce. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se sankcí pro případ prodlení žalovaného, které soud uvedl v předchozím odstavci. Smluvní pokuta sice svou výší neodporuje dle ustálené judikatury dobrým mravům, ovšem ve svém komplexu společně se sjednaným vysokým poplatkem, dalšími poplatky ve formě účelně vynaložených nákladů, různých poplatků v rámci vymáhání pohledávky, poplatků za prodlužování splatnosti smlouvy způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v této popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek.7. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v návrhu, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného provedenou platbou nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získal. Na základě smlouvy z 26.5.2023 získal žalovaný od žalobce částku 10 000 Kč, žalobci zaplatil 830 Kč a je pro účely rozhodnutí soudu nerozhodné, že tuto platbu si žalobce započetl do smluvní pokuty. Za této situace výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí částku 9 170 Kč a soud tedy uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení z této částky od 9.3.2024 do zaplacení. Soud vychází z toho, že žalovaný byl k zaplacení částky z předmětné úvěrové smlouvy vyzván předžalobní výzvou z 29.2.2024, v ní byl vyzván k zaplacení částky do4 5 C 155/2024tří dnů, soud vychází z toho, že se musí jednat o lhůtu počítanou od doručení výzvy. Soudu bylo doloženo, že tato předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě 29.2.2024 a tedy ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě 5.3.2024 a za této situace uvedená třídenní lhůta k plnění uplynula 8.3.2024. Výše úroků z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazbou 14,75% ročně. Soud tedy za této situace uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku